Ředitelé velkých společností, kteří jsou veřejností považováni za hvězdné osobnosti, podle Harvard Business Review „fungují jako důkaz, že jejich společnosti jsou kvalitní a tudíž je pro ně jednodušší získávat kapitál a talentované lidi“. Jenže tato hvězdnost má i svá rizika a náklady, což se podle HBR jasně ukazuje na příkladech firem jako , Papa John’s či . Ty nejdříve těžily ze slávy a schopností svých hvězd, ale „pak musely řešit nákladné problémy, které tyto hvězdy vytvořily“.
Podívejme se na Teslu: Elon Musk přišel do jejího čela v roce 2008, kdy tato společnost prodávala méně než 200 vozů a docházela jí hotovost. O deset let později je schopná vyrábět 5 000 vozů měsíčně a má větší tržní hodnotu než . Musk má v této společnosti mimořádný vliv, je největším akcionářem a je vnímán jako vizionářský génius, který je pro úspěch firmy nezbytný. Jenže jeho tweety o stažení akcií z trhu stály firmu 20 milionů dolarů za urovnání sporu s regulátorem. A to ještě nemusí být vše.
Podle HBR přitom nejde o nijak výjimečný příběh, což ukazuje další společnost: Papa John’s. John Schnatter z ní dokázal vybudovat řetězec, který má více než 5 000 restaurací, nyní drží 30% vlastnický podíl a i on je považován za klíčového člověka s mimořádným vlivem v celé firmě. Jenže stačil jeho komentář o hráčích NFL, kteří si klekali při národní hymně, a tržby firmy i cena jejích akcií dostaly tvrdý zásah.
Hvězdní ředitelé tedy podle HBR přináší firmě mnoho dobrého, ale také ji vystavují velkému riziku. Akcionáři a dozorčí orgány tam musí „najít rovnováhu, která maximalizuje přínosy a minimalizuje rizika“. Jak na to? Podle HBR je nutné mít velký počet nezávislých lidí ve vedení firmy. A jejich nezávislost nesmí být jen na papíře, tito lidé musí mít ve společnosti skutečnou moc. Musí být například schopni svolat dozorčí radu i bez hvězdného ředitele. HBR dokonce tvrdí, že ta by se měla pravidelně scházet bez tohoto člena vedení. A tito lidé by měli „podporovat ředitelovy prospěšné kroky a aktivity, ne jeho ego“.
„Někteří ředitelé vykazují chování připomínající narcismus. Jsou schopni přicházet s atraktivními vizemi a získat si následovníky. Jenže takoví lidé také často nejsou schopni naslouchat jiným, jsou hypersenzitivní na kritiku, chybí jim empatie, a proto často činí věci, které jsou pro všechny mimo ně nepřijatelné. Stačí si vzpomenout na Muskův tweet, ve kterém popisoval thajské záchranáře slovem pedo,“ píše HBR. Takoví lidé „si jen zřídka nechají poradit a co hůř, rady či nesouhlas vnímají jako životní hrozbu“. A podobné vlastnosti mohou firmu vážně ohrozit. Řešení může být v tom, že rady poskytne člověk, který je také považován za hvězdu, protože od něj bude podle HBR rada spíše přijata.
V neposlední řadě by se společnost neměla dostat do pozice, kdy je její hvězda považována za nepostradatelnou. „Je nebezpečné, pokud investoři tvrdí, že bez Muska není žádná ,“ píše HBR. Tato společnost by tak mimo jiné měla získat dobrého provozního ředitele tak, jako to učinil například . U hvězdy pak může být nakonec nejlepší, pokud se z ní stane „něco jako hlavní stratég či vizionář“.
Zdroj: HBR