Nečekaní zachránci

Ekonomové (mezi které si dovolím se počítat) na tom se svou pověstí nejsou zrovna nejlépe. Podle mne k tomu mimo jiné přispívá i to, že si neustále hrajeme na někoho, kdo dovede věštit budoucnost. Ale je toho víc. Někdy se můžeme utěšovat tím, že podobně neradostnou pověst má i pár dalších profesí. Zdálo se mi, že mezi ně patří třeba právníci, ale nyní byla zveřejněna jedna studie, která tuto tezi dost vyvrací. A to dost zajímavým způsobem, který je hodně relevantní pro praxi a celé hospodářství.

Ve studii „Banking on the Lawyers“ se autoři zaměřují na významnou změnu, která proběhla na straně vedení a správy bank. Konkrétně na to, že do jejich vedení a rad se dostává stále více právníků. Dobře je to patrné z následujícího grafu, který ukazuje, jaký podíl různých druhů finančních institucí má tuto profesi ve svém vedení. Například u investičních bank se postupně vyšplhal až na 80 %:


Pan Whitehead a jeho kolegové následně tvrdí, že přítomnost právníků ve vedení bank je spojená s pozitivními změnami v risk managementu a „významným růstem hodnoty bank“. Studie konkrétně tvrdí, že banky pod vedením právníků riskují více v běžných časech a naopak v době krizové. V obou případech pak způsobem, který hodnotu bank zvedá. Právníci prý také prospívají ostatním členům vedení bank tím, že jim dovedou vhodným způsobem podat komplexní informace z různých zdrojů. A v neposlední řadě mají schopnost lépe se pohybovat na poli regulace a různých sporů a jednání.

Autoři studie poukazují na to, že primární příčinou krize roku 2008 byla právě špatná práce s rizikem a přílišné riskování. Následně tvrdí, že změny regulace, mezi které patří například vyšší požadovaný kapitál bank, nemusí být dostatečné. Klíčem prevence opětovných problémů může být vedení bank, které správně chápe riziko a pracuje s ním. A také má potřebné zkušenosti. Pouhá nezávislost vedení a kontrolních orgánů tedy není tím jediným potřebným požadavkem.

Když hovoříme o bankách a riziku, asi se nejen mě vybaví jméno N. N. Taleb. Ten o těchto institucích mimo jiné tvrdí, že mají tendenci sedět na časovaných bombách a zároveň samy sebe přesvědčovat, že jsou konzervativní a málo volatilní. Z výše uvedeného se vlastně zdá, že proti tomuto stylu přemýšlení a jednání jsou nejvíce imunní právníci. U právníků ona studie zmiňuje například to, že jsou zvyklí dávat dohromady informace během procesu sporu (tj. jako při soudím líčení) a vytahovat ze složitých věcí ty podstatné a přednést je ve stravitelné formě. Jejich způsob kritického uvažování a práce je tak i díky tomu prevencí proti jakémusi stádovému chování.

Pokud se ještě vrátím k panu Talebovi, tak ten také tvrdí, že kapitalismus je o dobrodruzích, jejichž chyby poškodí je samotné, a ne o tom, že chyby jedněch poškodí ty druhé. Naráží bezesporu na to, že pokud se banky, či celý bankovní systém dostane kvůli své nezodpovědnosti do problémů, není to stejné, jako když se do problémů dostane třeba výroba sádrových trpaslíků. Problémy finančního sektoru se totiž mnoha kanály přenáší do celé ekonomiky a v extrému tak může docházet k tomu, že si tento sektor zbytek hospodářství bere jako své rukojmí.

V takovém případě se sektor chová vědomě nezodpovědně – příliš riskuje a orientuje se na krátkodobé zisky s tím, že když jeho rizikové sázky vyjdou, zisky shrábne on. Ale když nevyjdou, dostane se mu záchrany od zbytku společnosti. V tomto smyslu by dokonce šlo o chyby záměrné, které dříve, či později poškodí druhé. Takže pokud to spojíme, tak na pomoc před pádem to této pasti mohou kapitalismu podle výše uvedeného přispěchat právníci. Což nás ekonomy možná trochu, trošičku zamrzí.