S postupující pandemií COVID-19 se stále více úvah stáčí k tomu, jak probíhala pandemie španělské chřipky a k možným vodítkům, které nám tehdejší vývoj může poskytnout dnes. Tímto směrem se vydali i Arnstein Aassve, Guido Alfani, Francesco Gandolfi a Marco Le Moglie, kteří na stránkách VoxEU tvrdí, že „dlouhodobé efekty pandemie jdou daleko za dopady demografických změn“.
Ekonomové konkrétně zkoumali výsledky průzkumů prováděných mezi Američany po epidemii španělské chřipky. Cílem bylo zjistit, jaké dopady měla na chování lidí a ukázalo se, že došlo k významnému poškození důvěry ve společnosti, což se projevilo i na ekonomické aktivitě. Podle ekonomů tyto závěry podporují současné snahy o razantní a silnou reakci na COVID-19.
Španělská chřipka dopadla tvrdě na celý svět, ekonomové ale poukazují na to, že počet úmrtí na 1 000 obyvatel se výrazně lišil v závislosti na tom, zda se daná země aktivně účastnila první světové války či zda šlo o zemi neutrální – viz následující graf:
Mimořádně vysoká mortalita španělské chřipky byla dána jednak vysokou nakažlivostí a také tím, že umíral velký podíl nakažených. Svět tehdy také nedisponoval potřebnými vakcínami a podle ekonomů byla rovněž velká část zdravotnického personálu v Evropě a v USA zaměstnána zraněnými z válečného konfliktu. „Karanténa, uzavírání obchodů, škol, barů a kostelů a dalších míst, kde se shromažďují lidé, nebyly úspěšné stejně jako povinné nošení roušek,“ uvádějí ekonomové. Vysoký počet úmrtí mezi mladými pak narušil sociální vazby, lidé se obávali nemoci natolik, že měnili své chování vůči ostatním. Rostla nedůvěra a podezřívavost, ke které přispívaly i zvěsti o tom, že nemoc šíří nepřátelští agenti.
Aassve a jeho kolegové tak tvrdí, že španělská chřipka měla podobné důsledky jako středověká epidemie moru – ovlivnila chování společnosti ještě dlouho poté, co epidemie odezněla. Hlavním tahounem této změny pak byl pokles společenské důvěry. Ukazuje se přitom, že v neutrálních zemích byl tento jev silnější, což ekonomové vysvětlují tím, že zde nebylo tolik pozornosti věnováno válce a média nečelila cenzuře, což se projevilo v tom, že lidé se více zaměřovali na epidemii a její důsledky. Tuto teorie potvrzuje i to, že ztráta důvěry byla silná také u potomků emigrantů ze zemí, kde byla epidemie silnější.
Ekonomové tvrdí, že během španělské chřipky vedlo sociální distancování k poklesu vzájemné solidarity. Ovšem současný vývoj v zemích, jako je Itálie, ukazuje, že vývoj je opačný – sociální distancování jde ruku v ruce s rostoucí solidaritou. I přesto však ekonomové varují, že může dojít ke změnám ve společnosti a chování lidí, které budou mít déletrvající negativní dopad na ekonomickou aktivitu.
Zdroj: VoxEU