Ekonomové si jsou již dlouho vědomi možné problematičnosti oficiálních dat přicházejících z Číny. Nyní jsou předmětem pochyb data mnohem důležitější. Už proto, že na Čínu se ve snaze získat nějaké vodítko pro důležitá rozhodnutí upíná zrak velké části pandemií postiženého světa. Včetně nás. Alespoň částečné řešení snad existuje.
(Ne)spolehlivost čínských ekonomických dat jsme řešili třeba tím, že jsme porovnávali oficiální čínský produkt s tím, jak se vyvíjí spotřeba elektřiny, či dokonce jak se mění osvětlení velkých měst. Vývoj epidemický a ekonomický se přitom do značné míry prolíná a aktuální situaci obojího můžeme částečně odhadnout třeba z toho, jak to vypadá se dopravními zácpami v Pekingu. Podle dat a grafů z Tomtom jsou na tom ranní špičky v posledních pracovních dnech cca stejně jako loni, i když odpolední (zatím) ne (jak různě může vyznívat nějaká informace v různých časech).
Čína uvolňuje a čeká
Alternativně se můžeme obracet k hodnověrným zdrojům, které jsou přímo na místě a mají trochu cit pro to, co se v zemi děje. Jedním z takových je podle mne ekonom Michael Pettis, o kterém jsem tu v souvislosti s Čínou již nejednou psal. Ten na Twitteru tvrdí, že podle toho, jak se mění život na ulicích Pekingu, je zřejmé, že řada sektorů ekonomiky se již rozjela, ale také je tu řada těch, u kterých to neplatí. Zmizel prý ale pocit zoufalství a pesimismu a s nimi i podezřívavost a nedůvěra vůči ostatním lidem. Na druhou stranu je ale podle ekonoma viditelný růst averze k cizincům. To se pak může zhoršovat s tím, jak se vláda bude snažit zakrývat své chyby hledáním viníků.
Některé obchody jsou podle pana Pettise stále prázdné, před některými kiosky se na ulicích ale již zase začínají tvořit fronty. Ekonom poukázal i na to, že když se chtěl setkat se svým bývalým studentem, měli problém najít místo v restauraci. Podniky sice nebyly plné, ale měly omezený počet míst a ta již byla obsazená, takže je nepustili dovnitř. Našli nakonec jednu restauraci, kde byl počet omezen na 15 a sedělo tam 13 hostů. Možná známka toho, jak budou věci nově fungovat i ve velké části zbytku světa.
Divadla a kina jsou v Pekingu stále zavřená, ale i tak jsou podle ekonoma místa, kde se již schází řada lidí. Následující týdny tak ukážou, zda uvolnění restrikcí přinese druhou vlnu epidemie, či ne. Všichni doufají, že ne a že tomu napomůže i hezké počasí. To vše tedy vnímám následovně: Číně se epidemii podařilo utlumit a i když nevíme, jak moc, je to dost na to, že uvolňuje restrikce. A čeká se, co to udělá.
Za poznámku stojí v této souvislosti to, že některé evropské země začínají uvažovat o uvolnění restrikcí namířených proti šíření infekce. Pan Pettis uznává, že jde o těžké rozhodnutí, ale nejlepší by podle něj bylo ještě pár týdnů počkat a sledovat, co se stane v Číně. A mít na paměti, že čínský vývoj může být relativně optimistický, protože lidé tu jsou mnohem vstřícnější vůči dodržování formálních i neformálních pravidel včetně nošení roušek na veřejných místech dlouho poté, co epidemie opadla.
Ekonomika a epidemie
I výše uvedeným se prolínala jak epidemie, tak ekonomie. Platí to i o pár dalších poznámkách. Pan Pettis se věnuje i jednomu aspektu čínské vládní pomoci firemnímu sektoru: Centrální vláda uvolnila požadavky na příspěvky, které firmy platí do provinčních penzijních fondů. Podle ekonoma ale jde fakticky jen o účetní operaci, která sníží vykazovanou míru dluhů. Peníze, které firmy do fondů posílají, totiž potom místní vlády zase dávají firmám.
Ekonom dlouhodobě poukazuje na problémy s přechodem na novou rovnováhu čínské ekonomiky. V této souvislosti můžeme vnímat i jeho poznámky týkající se strukturálních změn v maloobchodě. Přesun k online nákupům a k rozvážkám do domu podle něj téměř jistě zvýší produktivitu celého retailu, ale pokud se tento růst produktivity nepromítne do vyšších mezd v odvětví, vzrostou zisky firem. A to přesunu ke spotřebě a službám moc neprospěje, protože už nyní jsou pro čínské hospodářství typické nadměrné investice. Růst produktivity se tak musí projevovat ve vyšších příjmech běžných lidí, jinak potřebným změnám neprospívá. Což je mimochodem významné téma i na Západě, v řadě zemí trpících příjmovou nerovností (s tím, že je možné, ale ne jisté, že současná situace tyto tlaky ještě zvýší).
Pan Pettis také zmiňuje odhad, podle kterého je nyní v Číně asi 205 milionů nezaměstnaných (oficiální čísla neodráží například situaci mezi migrujícími pracovníky). Podle jeho názoru si Čína stejně jako jiné země bude nyní muset vybrat mezi vyššími dluhy a vyšší nezaměstnaností. Jenže na rozdíl od jiných zemí jsou v případě Číny mnohem více vyčerpány možnosti produktivních investic do infrastruktury - tedy možnosti efektivní snahy snížit nezaměstnanost přes vyšší vládní investice financované dluhem.