Současná pandemie mění práci čtyřmi způsoby: Masivní ztrátou pracovních míst, obrovskou digitální transformací, prudce rostoucí dluhovou zátěží a obrovskými náklady na uspořádání kanceláří kvůli sociálnímu distancování. Na stránkách VoxEU to tvrdí ekonom Richard Baldwin a zamýšlí se i nad tím, proč vlastně čekat trvalé změny v tom, jak pracujeme a jak funguje naše zaměstnání.
Ekonom píše, že pokud napneme gumu, její tvar se zdeformuje, ale vrátí se zpět do původního tvaru ve chvíli, kdy ji pustíme. Když ale natáhneme kancelářskou sponu, do původního tvaru se již nevrátí. První příklad je obdobný ekonomické situaci, při níž nevzniká efekt hystereze, druhý stavu, kdy hystereze vznikla a věci se nevrací do původních kolejí. Ve vztahu ke COVID-19 je tak otázkou, jak velký efekt hystereze a nevratných změn vyvolá.
Baldwin připomíná, že ve Spojených státech ztratilo zaměstnání asi 40 milionů lidí. V Evropě je to méně, ale řada lidí stejně nepracuje tak, jak byla v minulosti zvyklá. Pro firmu je přitom něco jiného zaměstnance propustit a přijmout jej. Pokud již jsou lidé propuštěni, firmy například více zvažují možnost automatizace. Ekonom v této souvislosti zmiňuje i „roboty s bílým límečkem“, mezi které patří například virtuální asistenti či některé druhy umělé inteligence. I tito roboti se mohou stát kvůli předchozímu propouštění atraktivnější alternativou.
Řada zaměstnanců si také během pandemie zvykla pracovat z domova. Nyní se odhaduje, že v USA a v Evropě je to 40 – 70 % zaměstnanců a firmy kvůli tomu již investovaly do hardwaru i programů a vyšší kapacity internetového připojení. Lidé se naučili pracovat s novými programy a aplikacemi a firmy mohou dojít k závěru, že pro ně je výhodnější přejít na „home office“ zaměstnání a využívat k tomu více zájemce ze zemí s nižšími mzdami.
K uvedenému se přidá dražší provoz kanceláří, které budou muset na nějaký čas splňovat epidemické standardy. Jde o další faktor, který budou společnosti zvažovat při rozhodování o tom, zda nevyužít více automatizaci či práci na dálku, a to s využitím levnější práce ze zahraničí. V neposlední řadě pak pandemie doléhá na rozvahy státu i firem a v korporátním sektoru kvůli tomu poroste snaha o snižování nákladů.
Lidé ale stále mají proti robotům s bílými límečky některé výhody. Patří sem úsudek, empatie, kreativita, schopnost orientovat se ve složitějších mezilidských vztazích či zvídavost. Strojové učení je také stále jen stínem toho, jak jsou lidé schopni se učit, když k dispozici často nemají potřebná data či kapacity na jejich zpracování. Studie také ukazují, že pokud spolu lidé hovoří přímo, jen asi 30 % informací pochází ze slov, zbytek je neverbální povahy. A někteří tvrdí, že tento poměr se nachází dokonce jen na 7 %. Podle Baldwina je tak přímý kontakt důležitý například pro vybudování důvěry, protože je těžší lhát někomu přímo do očí.
To jsou tedy některé faktory, které budou působit proti nástupu „globotiky“. Ekonom na druhou stranu ale míní, že COVID-19 přiměl korporátní sektor provést během pár měsíců takové investice do této oblasti, které by jinak trvaly třeba deset let.
Zdroj: VoxEU