Když se v květnu objevil koronavirus v jednom z nočních klubů v jihokorejské metropoli Soulu, zdravotnické úřady rychle nasadily elitní tým epidemiologů, databázových specialistů a laboratorních techniků. Vyšetřování, vedené tradičními metodami, ukázalo, že virus se přenesl z jednoho návštěvníka klubu na studenta, dále pak na taxikáře a nakonec na zaměstnankyni skladu, která pracovala se 4000 dalších lidí. Kromě spolupracovníků nakažené podstoupili testy na koronavirus i jejich rodinní příslušníci a další kontakty, takže počet otestovaných dosáhl 9000. O dva týdny později bylo šíření nemoci covid-19 ve skladu v podstatě zastaveno, přičemž počet infekcí spojených s tímto ohniskem dosáhl 152, napsala agentura Bloomberg.
Práce takzvaných týmů okamžité reakce ukazuje, jak Jižní Korea - která byla na počátku pandemie covidu-19 druhou nejhůře postiženou zemí světa - dokázala potlačit šíření koronaviru bez plošných karanténních opatření, která převrátila životy lidí po celém světě vzhůru nohama.
Soul se zaměřuje na nebezpečná ohniska, většinu občanů ale nechává vést normální život a pokračovat v práci a podnikání. Denní počet nových případů koronaviru v Jižní Koreji nikdy nespadl na nulu, poslední dva měsíce se ale pohybuje převážně mezi 30 a 60 nakaženými poté, co na vrcholu epidemie v této zemi v únoru přibývalo infekcí denně více než 800.
Jižní Korea má díky svému postupu také velmi nízkou míru nákaz neznámého původu, která se pohybuje kolem osmi procent, zatímco v dalších zemích, kde se v poslední době začal virus šířit s novou silou, je takových případů přes 50 procent.
Celkem Jižní Korea zaznamenala od začátku epidemie více než 14.000 prokázaných případů infekce koronavirem a téměř 300 úmrtí spojených s nemocí covid-19. Velká část případů je spojena s propuknutím nákazy mezi členy náboženského hnutí Sinčchondži.
Za úspěchem jihokorejských úřadů stojí podle expertů i fakt, že se země poučila ze zkušeností s jinými typy koronaviru, které se v zemi šířily v minulosti, jako byl například blízkovýchodní respirační syndrom (MERS) v roce 2015.
Jihokorejské centrum pro kontrolu nemocí zaměstnává zhruba stovku vyšetřovatelů specializujících se na epidemie; v době šíření choroby MERS mělo jen dva. O rychlé vyhledávání kontaktů nakažených se snaží i další státy, metody užívané v Jižní Koreji, která má asi 51 milionů obyvatel, ale může být složité napodobit v lidnatých rozvíjejících se zemích typu Indie, kde žije 1,3 miliardy lidí. Pro obyvatele mnohých západních zemí je zase nepřijatelné používání sledovacích technologií, které jsou v Jižní Koreji rozšířené.
Vyhledávání lidí, s nimiž se nakažení mohli dostat do kontaktu, zahrnuje procházení stovek hodin nahrávek z bezpečnostních kamer, které jsou v Jižní Koreji všudypřítomné, a prověřování transakcí prováděných platebními kartami a mobilními telefony. "Lidé v Jižní Koreji souhlasí s omezováním soukromí v širším veřejném zájmu, což umožnilo detailní vyšetřování. V západních zemích je ale něco takového nepředstavitelné," uvedl bývalý šéf centra pro kontrolu nemocí Čung Ki-sok.
Poslední větší ohnisko koronaviru v Jižní Koreji souviselo s nočními kluby v módní čtvrti Itewon. Jeden z návštěvníků klubu přenesl koronavirus na studenta, kterého soukromě vyučoval. Tento student, který netušil, že byl infikován, poté zašel do karaoke baru, kde nakazil taxikáře.
Taxikář pracoval na částečný úvazek také jako fotograf a fotografoval narozeninovou oslavu v restauraci. Po prostudování nahrávek z bezpečnostních kamer a záznamů z mobilních telefonů vyšetřovatelé kontaktovali všechny osoby, které restauraci v době oslavy navštívily. Mezi lidmi, co se v restauraci nakazili, byla i žena, jež pracovala ve skladu.
Jihokorejské úřady uvedly, že nyní očekávají nárůst případů koronaviru především u stavebních dělníků vracejících se z nákazou postiženého Iráku. Další infekce předpokládají také na ruské lodi, která kotví v jednom z jihokorejských přístavů.