Současný šéf americké centrální banky Jerome Powell klade ve srovnání s jeho předchůdci větší důraz na to, aby monetární politika sledovala cíl plné zaměstnanosti. Ten je v mandátu Fedu daném zákonem, ale jak na stránkách Asian Nikkei Review tvrdí známý americký ekonom z Peterson Institute for International Economics Adam Posen, doposud byl větší důraz kladen na plnění inflačního cíle. A zaměstnanost byla vnímána spíše jako prostředek k managementu inflace, než jako cíl sám o sobě. A více než osm z deseti centrálních bank v celém světě dokonce ani nemá zaměstnanost jako explicitní cíl. Podle Posena jde o chybu, kterou je nutno zejména s ohledem na současnou situaci v globální ekonomice napravit.
Posen míní, že centrální banky by měly brát vážně data z posledních zhruba třiceti let, podle kterých je Phillipsova křivka popisující vztah mezi inflací a zaměstnaností v krátkém období soustavně plochá. Jinak řečeno, sedmdesátá léta minulého století nejsou typickým příkladem a normou pro vyspělé země není situace, kdy dochází k vysoké cenové a mzdové inflaci. Názor, že soustavně nízká nezaměstnanost vede ke mzdové a pak cenové inflaci se přitom dostal do popředí právě v sedmdesátých letech a od té doby převládá názor, že rizika spojená s podstřelením přirozené míry nezaměstnanosti jsou vyšší než rizika spojená s nezaměstnaností nacházející se nad její přirozenou mírou.
Centrální banky také obvykle sledují hlavně celkovou nezaměstnanost a podle Posena nevěnují tolik pozornosti celkovému obrázku na trhu práce. Ekonom spolu s Davidem Blanchflowerem v roce 2014 tvrdil, že inflaci v USA lze lépe predikovat s předpokladem, že dlouhodobě nezaměstnaní budou považováni za část pracovní síly. Ke stejnému závěru později došel například Jan Hatzius z . Což podle Posena implikuje, že hodnocení inflačních rizik na základě míry participace dává přesnější odhad inflačních rizik a vzdálenosti od plné zaměstnanosti než prostá míra nezaměstnanosti.
Jelikož pak participace v americké ekonomice rostla, Fed byl při používání zmíněného měřítka razantnější u sledování plné zaměstnanosti, než když jej tradiční pohled vedl k větším obavám z inflace. Posen dodává, že „stále existují některé nevyřešené intelektuální tenze týkající se přístupu centrálních bank k trhu práce“.
Podle některých názorů má například nyní Phillipsova křivka tvar obráceného L. To by znamenalo, že kdybychom se dostali z prostředí nízké inflace, došlo by k jejímu rychlému růstu na vysoké hodnoty. A k návratu do sedmdesátých let. Posen ale v této souvislosti zmiňuje analýzu, jejímiž autory jsou Kristin Forbes a Joseph Gagnon, která tvrdí, že přirozená míra nezaměstnanosti se nyní skutečně pohybuje níže, než bylo považováno za realistické. A inflaci podle ní tlačí dolů i mezinárodní faktory. Posen uzavírá svou úvahu s tím, že bez ohledu na výsledky některých studií je zřejmé, že centrální banky měly již dávno přehodnotit svůj přístup k zaměstnanosti.
Zdroj: Asian Nikkei Review