Když se hovoří o úspěchu v oblasti ekonomického rozvoje, většina pozornosti je obvykle věnována Číně, ale vedle ní silně bohatne i celá jihovýchodní Asie. Podle ekonoma Noaha Smithe to přinese změnu pro celý svět a také významné poučení pro země, které se v Africe snaží o něco podobného.
Smith připomíná, že jihovýchodní Asie bývala kolonií evropských zemí a z velké části „byla zdevastována válkami a vnitřními konflikty, které proběhly v polovině dvacátého století“. I nyní jde převážně o chudé země, výjimkami jsou státy jako Singapur, Thajsko či Malajsie, která se orientuje zejména na výrobu elektroniky a dostává se svými příjmy blízko vyspělým zemím. Region takto významně poznamenala asijská krize, ale přes to všechno se tu po roce 2010 dostavil ekonomický růst. Nejvíce je zvýšení životního standardu patrné ve Vietnamu.
Vietnam je podle Smithe známý tím, že svou strategii založil na postupu Číny. Liberalizoval svou ekonomiku, privatizoval státní firmy, podporoval výrobní sektor a exporty, snažil se držet měnový kurz nízko. Pomohla mu i snaha některých firem diverzifikovat výrobní kapacity směrem od Číny. Dostavil se úspěch a podobné to je v zemích jako Indonésie či Filipíny. Zde došlo od roku 2000 ke zdvojnásobení příjmů.
„Je důležité si ale připomínat, že jde stále o chudé země. A i když jejich bohatství posuzujeme relativně k místní cenové úrovni, nejsou ani zdaleka tak bohaté jako vyspělé země typu Jižní Koreje. I když si udrží své dosavadní tempo růstu, nedostanou se na úroveň vyspělých zemí dříve než v polovině tohoto století,“ píše Smith. Na druhou stranu ale jejich úspěch budí zaslouženou pozornost zejména u těch, kteří by jej rádi zkopírovali.
Podle ekonoma přitom jihovýchodní Asie „roste do značné míry stejným způsobem, jakým se rozvíjely jiné země před několika desetiletími či stoletími. Jednoduše tím, že vyrábí více věcí. Nejdříve dochází k přesunu lidí z farem do měst a tam vyrábí levné produkty, jsou třeba oblečení, hračky a látky. Pak nastává pohyb směrem k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou, tedy k výrobě elektroniky, automobilových součástek a podobně,“ míní ekonom.
Pro africké země ale může být frustrující skutečnost, že země v Asii také těžily z toho, že růst mezd a nákladů v Číně postupně vedl k přesunu výroby do sousedních zemí s levnější výrobou. V podstatě tak docházelo k tomu, že bohatství se začalo vytvářet postupně v celém regionu. První zemí, která v Asii tento proces nastartovala, bylo Japonsko. Afrika tak stále čeká na své „Japonsko“. Tedy na zemi, která projde prudkým průmyslovým rozvojem a pak tímto směrem potáhne další. Podle Smithe by jí mohla být Ghana, protože ta má silné instituce, politickou stabilitu a dobrý systém vzdělávání.
Zdroj: Bloomberg