V USA byly zavedeny standardy týkající se automobilové spotřeby paliv v sedmdesátých letech, poté se přidala Evropa, Asie i Latinská Amerika. Arik Levinson a Lutz Sager na stránkách VoxEU poukazují na to, že podle regulátorů tyto standardy šetří řidičům peníze, ale to by znamenalo, že trh je v této oblasti neefektivní a vzniká na něm anomálie. V USA přitom měla regulace původně za cíl snížit závislost na dovozech ropy, posléze se její cíle posunuly do oblasti ochrany životního prostředí. V roce 2012 pak měly podle regulátora nové emisní standardy přidat na kupní ceně nového vozu v průměru 1 800 dolarů, ale celkově také 5 000 dolarů úspor na palivu. Realita je však podle ekonomů pestřejší.
Levinson se v první řadě ptá, proč by vůbec mělo být po automobilkách požadováno zákonem něco, co by po nich měli chtít jejich zákazníci. Jinak řečeno, proč by zákon měl vyžadovat něco, co by lidem šetřilo peníze? Podobné je to podle ekonomů například s žárovkami či elektronikou a současný přístup předpokládá, že náklady spojené s větší úsporou energie budou vždy nižší než tato úspora.
Co se týče automobilů, podle ekonomů existují studie, které skutečně ukazují, že lidé podhodnocují hodnotu budoucích úspor pramenících z efektivnějších technologií. Jiné studie ale ukazují, že trh je efektivní a ceny automobilů plně odrážejí možné úspory na palivu a provozu. Levinson a jeho kolega k tomu dodávají, že v praxi se může velmi lišit to, jakým způsobem daný řidič své kilometry najezdí (relativně k průměru, se kterým se ve studiích většinou počítá).
Ekonomové následně na datech z let 2009–2017 testují, kolika řidičům by se vyplatilo koupit si dražší vůz s menší spotřebou. A výsledky ukazují, že existuje spousta řidičů, kterým by se takový přístup skutečně vyplatil (a tudíž u nich mají pravdu regulátoři). Jenže stejně tak existuje téměř stejný počet řidičů, kteří nenajezdí takové vzdálenosti, aby se jim dražší a efektivnější auto vyplatilo. Pro ty by tedy bylo výhodnější koupit levnější vůz s vyšší spotřebou.
Ekonomové tvrdí, že řada řidičů, kteří najezdí mnoho kilometrů, by na tom byla finančně lépe, pokud by si místo vozu s tradičním spalovacím motorem koupila vůz hybridní. Jenže na druhou stranu také v USA existuje mnoho těch, kteří vlastní hybrid, ale nenajezdí dost kilometrů na to, aby se jim vyplatil. Jinak řečeno, bylo by pro ně lepší, kdyby si koupili levnější vůz a ročně dali něco více za palivo.
Je zřejmé, že výsledky podobných studií závisí do nemalé míry na předpokladech ohledně ceny paliv, na cenových rozdílech mezi jednotlivými modely vozů, na předpokládané době použitelnosti auta, jeho odpisech, nákladech na opravy a také na diskontní sazbě, kterou jsou úspory a náklady převáděny na současnou hodnotu. Nicméně ekonomové tvrdí, že ať již jsou tyto předpoklady jakékoliv, vždy se najde velká skupina těch, kteří přeplatili za úspornější vůz, a těch, kterým by se naopak vyplatil.
Data také ukazují, že existuje jen nízká korelace mezi ročními výdaji za palivo a volbou typu vozu. Vyšší je naopak korelace mezi touto volbou na straně jedné a proměnnými, jako je pohlaví, věk či vzdělání na straně druhé. A ekonomové celkově konstatují, že výsledky jejich studie jsou záhadou. Ptají se, jak mohou jiné studie tvrdit, že ceny aut efektivně odrážejí možné úspory paliva, když „jednotliví řidiči při nákupu vozu povětšinou ignorují svou finanční motivaci“. „Je možné, že povinné standardy šetří peníze průměrnému řidiči, ale zvedají náklady řadě jiných. Pokud tyto standardy nelze ospravedlnit z hlediska ochrany životního prostředí, mohou vytvořit stejný počet těch, kteří z nich těží, jako těch, kteří kvůli nim tratí,“ uzavírá Levinson.
Zdroj: VoxEU