a Nissan jsou podle Morningstar atraktivními akciemi i přesto, že firmy samy o sobě nemají žádnou výraznější konkurenční výhodu. Jak jsem tu ale poukázal v triptychu zaměřeném na německé automobilky, takovou výhodu podle Morningstar nemá ani , či (který by jí ale prý mohl získat svým rozdělením). Podívejme se dnes na jejich japonské protějšky.
1. Konkurenční výhoda, značka: Odhad konkurenční výhody je někdy věc ošemetná. Ukazuje to podle mne třeba případ (viz můj článek z minulého týdne), i následující tabulka. Ta prezentuje odhady nejhodnotnějších automobilových značek a na čele pelotonu je právě . (které podle Morningstar konkurenční výhodu má), je až tři místa za ním. A a Nissan jsou na tom podle žebříčku lépe, než třeba Audi, či Volvo. Hodnota značky se úplně nepřekrývá s konkurenční výhodou – tu může teoreticky mít třeba i firma s málo známou značkou například díky přístupu k nějakému unikátnímu zdroji. Ale překryv by tu u automobilek měl být nemalý. Takže – je to věc ošemetná.
Zdroj: Twitter
2. : David Whiston z Morningstar ve svém posledním komentáři k Hondě píše, že poslední čtvrtletní výsledky byly slušné, jeho cílová hodnota je 36 dolarů (3 800 jenů), cena na trhu nyní 29 dolarů, tedy potenciál k 24 % růstu. Firma zlepšila výhled pro roky 2021 a 2022 i přesto, že odvětví trpí nedostatkem polovodičů, který Hondu v posledním čtvrtletí stál 100 000 neprodaných aut. Morningstar přitom tvrdí, že problém bude trvat po celou první polovinu roku 2021.
Honda nyní čeká, že dividenda letos dosáhne 82 jenů. S betou na necelých 0,9 (podobné, jako u VW) vychází požadovaná návratnost na necelých 5 %. A podle mých kalkulací by současnou cenu (3 088 jenů) ospravedlnilo, kdyby dividenda dlouhodobě rostla o 1,8 %. Připomenu, u by mých hrubých kalkulací současnou kapitalizaci firmy ospravedlnil pouhý 1 % dlouhodobý růst dividendy. Na ospravedlnění kapitalizace by musela jeho dividenda růst o 3,6 % ročně. Stejná úvaha odvíjející se od dividend z roku 2019 ukazuje, že podle kapitalizace této firmy by tyto dividendy měly ročně růst o 1,7 % (pro detaily viz příslušné úvahy z posledních dvou týdnů).
3. Nissan: Richard Hilgert z Morningstar připomíná, že Nissan prochází restrukturalizací, která nyní přináší ztráty. V posledním čtvrtletí firmě klesly množstevní prodeje, propad mírně tlumily vyšší průměrné ceny. Nissan ohlásil, že mezi fiskálními roky 2020 – 2021 přijde s 12 novými modely a analytik k tomu dodává, že už bylo načase. Starší modely totiž již doléhaly na jeho výsledky, firma musela více slevovat a spoléhat se na fleetové prodeje.
Nissan ve fiskálním roce 2020 vyplatil na dividendách 150,6 miliard jenů. V roce 2019 to bylo 215 miliard jenů. Beta akcie je ve srovnání s Hondou a vysoko, na hodnotě 1,53. Požadovaná návratnost tak bude znatelně nad 8 %. Pokud vezmu za bernou minci dividendu minulého roku, tak podle mých kalkulací by současnou kapitalizaci ve výši 2,32 bilionu jenů ospravedlnil její dlouhodobý 0,5 % pokles.
4. Suma sumárum. V pohledech na zmíněné automobilky jsem poukazoval i na některé projekce, podle kterých globální automobilový trh brzy dosáhne svého poptávkového vrcholu (podle některých již dosáhl). Z tohoto pohledu tak není překvapivé, že současné ceny akcií neimplikují růsty dividend v řádu vyšších jednotek, či dokonce dvojciferných čísel. Jde o jednotky procentních bodů, což na objemově klesajícím trhu v dlouhém období implikuje růst hotovostních marží. Každopádně jednoduché valuační kalkulace založené na dividendách mě samotnému naznačují, že trh je nyní nejskeptičtější u Nissanu, je na tom podobně, jako . Tedy vlastně nejskeptičtější, nebo nejméně optimistický?