Irská ekonomika bývala vydávána za vzor ostatním, ale Cormac Ó Gráda a Kevin O'Rourke na stránkách VoxEu tvrdí, že její výkony nejsou vlastně výjimečné. Prezentují dlouhodobý pohled do historie, který ukazuje mnohem pestřejší obrázek, než jaký někdy bývá předkládán.
Ekonomové poukazují na to, že na konci osmdesátých let hodnotil historik Joseph Lee irskou ekonomiku jako „možná nejhorší z celé západní Evropy“. Na počátku nového století se ale již hovořilo o irském zázraku. Zajímavý je i pohled na jeden z nejpoužívanějších indikátorů ekonomického rozvoje, kterým je HDP na hlavu. Podle něj je totiž Irsko nyní hned druhé v celé Evropě, ale zároveň je „produkt na hlavu beznadějně neadekvátním ukazatelem zdraví irské ekonomiky“. Podle ekonomů to moc nevylepšuje ani hrubý národní příjem, a to kvůli „aktivům, která drží velké nadnárodní firmy sídlící v Irsku,“ protože s těmito aktivy souvisejí vysoké odpisy.
Pokud by se rozvoj irské ekonomiky měřil například spotřebou domácností, a to včetně spotřeby vládních služeb, podle ekonomů by mezi zeměmi EU tato země figurovala až na osmém místě. A byla by až za Velkou Británií. Co se týče skutečného životního standardu, je Irsko spíše průměrem než výjimečným úspěchem. Velmi se ale liší v jedné specifické oblasti a tou jsou vazby s jinými zeměmi. A také co se týče volatility jeho ekonomiky.
Ekonomové v souvislosti s volatilitou zmiňují druhou světovou válku, během níž pro neutrální zemi velmi neobvykle prudce poklesl životní standard v této zemi. Poté se nejednou projevoval vliv neadekvátní ekonomické politiky. Například po vstupu země do EU byla fiskální politika nastavena povětšinou procyklicky a sazby ležely příliš nízko. Během padesátých a šedesátých let byla uplatňována politika „brzda, plyn“, ale jak ekonomové dodávají, nebylo Irsko v tomto ohledu žádnou výjimkou.
K vysoké volatilitě ekonomické aktivity v Irsku přispívala jeho velká otevřenost a podle ekonomů jako záchranná pojistka často fungovala migrace. Dlouhodobě se pak ze země charakterizované především emigrací stávala země, do které přicházeli imigranti. Ekonomové k tomu dodávají, že i v roce 2021 zůstává Irsko doslova jedinou evropskou zemí bez významnější politické strany s protiimigračním programem.
Významným rysem irské ekonomiky jsou přímé zahraniční investice. V padesátých letech byly v Irsku vítány zejména americké firmy, které podle ekonomů nebyly vnímány jako hrozba národní suverenity. Na rozdíl od firem britských. Od sedmdesátých let byly investice podporovány i nízkými sazbami daně ze zisků. To zemi „prochází kvůli dlouhodobému nastavení této politiky, její periferní pozice, relativní ekonomické zaostalosti a malé velikosti její ekonomiky.“ Nicméně ekonomové poukazují na rostoucí snahy o globální koordinaci ve zdanění korporací a potřebě reforem v této oblasti. Nadnárodní firmy jsou přitom významným zaměstnavatelem v zemi a důležitým zdrojem vládních příjmů.
Zdroj: VoxEU