Víkendář: CBDC jako konec 800 let starého bankovního systému?

Centrální banky po celém světě začaly experimentovat s digitálními měnami. Podle Banky pro mezinárodní vypořádání plateb BIS 86 % centrálních bank aktivně zkoumá potenciál vlastní digitální měny (CBDC), 60 % s touto technologií již experimentuje a 14 % rozjelo projekt takové měny. Na stránkách VoxEU to tvrdí Lucile Crumpton a Ethan Ilzetzki s tím, že Bank of England vytvořila tým, který má potenciál CBDC ve Velké Británii prozkoumat. Ekonomové pak shrnují hlavní teze a názory točící se kolem CBDC a ukazují i na to, co o nich soudí jiní experti. 

Různé formy CBDC se liší zejména v tom, nakolik by k nim měl přístup soukromý sektor mimo finanční instituce. Na jedné straně je plný a přímý přístup ze strany domácností, druhým extrémem by byl přístup omezený na finanční instituce, které by na základě této technologie poskytovaly platební služby a jejichž závazky by byly plně kryty rezervami centrální banky. 

Podle některých názorů by CBDC mohly mít řadu výhod od rozšíření nových platebních technologií a finanční inkluze až po omezení používání hotovosti pro ilegální účely. Tvrdí se také, že díky CBDC by vzrostla schopnost centrální banky provádět proticyklickou politiku. BIS ovšem míní, že výsledný efekt by záležel na konkrétním systému, včetně práce s daty. Ta samá technologie by tak mohla nastartovat jak pozitivní spirálu vedoucí ke snížení nákladů a lepším službám, tak spirálu negativní, která by omezovala konkurenci, zvyšovala tržní sílu některých hráčů a trh poškozovala. 

Za riziko bývá zmiňován dopad CBDC na bankovní sektor a následně na úvěrovou nabídku. Mohlo by totiž dojít k tomu, že nová digitální měna plně nahradí bankovní depozita. Tím by zbavila banky jejich hlavního zdroje financování. Což by se následně projevilo na financování nefinančního sektoru. Různé modely ale podle ekonomů ukazují různé výsledky a některé z nich například naznačují, že CBDC by nemusela mít negativní dopad na ziskovost bank. Ekonom Andy Haldane míní, že CBDC by mohla úplně změnit tradiční model bankovnictví, který existuje více než 800 let. Roger Farmer má zase za to, že taková digitální měna by byla logickou reakcí na konkurenci ze strany kryptoměn soukromého sektoru. 

O tlaku na bankovní sektor hovoří i Nicolas Oulton, podle kterého banky inovují jen v případě, že je k tomu donutí něco zvenčí. Právě takovým faktorem by mohly být i CBDC a konkurence z jejich strany. David Miles dokonce tvrdí, že CBDC by eliminovaly riziko runu na banky – riziko masového vybírání vkladů z bank ohrožující jejich existenci. Podle tohoto ekonoma by CBDC představovala alternativu k bankovním vkladům pro ty, kteří mají větší averzi k riziku. Ve výsledku by tak úplně odpadla nutnost pojištění vkladů a mohlo by dojít i k uvolnění regulace bank. 

Někteří ekonomové ovšem míní, že ohledně CBDC je mnoho povyku pro nic a jejich ekonomický efekt by byl jen marginální. Poukazují například na to, že platební karty byly k dispozici již v osmdesátých letech, ale až v roce 2018 se jimi ve Velké Británii provedl větší objem plateb než hotovostí. Pokud by tedy Bank of England nyní zavedla CBDC, mohlo by trvat desetiletí, než by to začalo nějak výrazněji měnit finanční prostředí.

Roger Farmer se každopádně domnívá, že banky si najdou způsob, jak dál podnikat, a „je omylem se domnívat, že na to nutně potřebují vklady.“ Martin Ellison dodává, že centrální banka pravděpodobně nebude chtít „dělat vlny“ a ohrožovat stabilitu finančního systému novými inovacemi. Neprojdou tak žádné radikální návrhy. Banky by tudíž mohly z CBDC dokonce těžit, pokud nabídnou infrastrukturu a související služby. 

Zdroj: VoxEU