Aktualizováno Před padesáti lety se skokově změnil světový monetární systém. Jak poukazuje blog Mezinárodního měnového fondu, americký prezident v polovině srpna 1971 ukončil konvertibilitu dolaru do zlata a ačkoliv to nebyl jeho záměr, šlo o konec brettonwoodského systému pevných měnových kurzů. MMF k tomu dodává, že tento systém stejně nebyl udržitelný a přestože byly Spojené státy následně obviňovány z nedodržení svých mezinárodních závazků, jejich rozhodnutí bylo prvním krokem k modernímu monetárnímu systému.
Při založení brettonwoodského systému převažoval názor, že Velká deprese byla zhoršena či možná přímo vyvolána záměrnými devalvacemi měnového kurzu a obchodními bariérami. V rámci nového systému mohly země přikročit k devalvaci, jen pokud nastal výrazný fundamentální nesoulad mezi měnovým kurzem a ekonomickým vývojem. Předpokládalo se, že stabilita kurzu přináší stabilitu systému. Na rozdíl od předchozího systému již nebyly všechny měny členských zemí systému přímo směnitelné za zlato, ale byly navázány na dolar, který byl tímto způsobem krytý zlatem.
Podle ekonomů MMF nový systém fungoval relativně dobře po dvacet let, ale pak se i v něm začaly objevovat trhliny. Vlády zemí, které dosahovaly obchodních deficitů, váhaly s odpovídajícími devalvacemi měnového kurzu, protože se bály jejich politických důsledků. Země s přebytky zase nijak nepospíchaly s posilováním kurzu, protože by jim přineslo zhoršení jejich konkurenční pozice. Během šedesátých let se tak stabilita kurzů stávala umělým jevem, který bránil potřebným posunům v kurzech a nakonec vedl ke krizi platebních bilancí a nestabilitě celého systému.
Tok soukromého kapitálu stále více tlačil na devalvace kurzů deficitních zemí a posilování kurzu zemí s přebytky. Na počátku sedmdesátých let se do problémů dostaly i samotné Spojené státy. Jejich příčinou byla „laxní fiskální a monetární politika“ financující válku ve Vietnamu a různé sociální programy. Na druhé straně byly země jako Německo a Japonsko neochotné revalvovat svůj měnový kurz. Odliv zlata ze země se snažil vyřešit Nixon ukončením konvertibility dolaru, které mělo původně sloužit jen jako nástroj, který donutí Německo a Japonsko k revalvaci. V podstatě tím ale rozložil celý systém.
Američané při diskusích o novém systému tvrdili, že snaha o umělé udržování pevných kurzů nakonec napáchá více škody než užitku. Větší důraz měl být namísto stability kurzů kladen na domácí ekonomickou politiku, která měla zajistit hospodářskou stabilitu a až z ní plynoucí stabilitu kurzů a následně celého globálního systému. Na tomto principu fungoval systém nový, ale ekonomové MMF poukazují na rok 2008, který přinesl nové zkušenosti: Stabilita dané země nemusí být zajištěna ani v případě, že sleduje odpovídající ekonomickou politiku. Je totiž ovlivněna i děním v zemích jiných, zejména v těch, které jsou významné pro celý systém.
K tomu MMF dodává, že nyní mohou další velkou změnu globálního monetárního systému přinést kryptoměny. Není sice jasné, jakým směrem se bude další vývoj ubírat, ale jasné by mělo být jedno: I nadále bude klíčová mezinárodní spolupráce.
Zdroj: Blog MMF