Nejprve přijde recese (z důvodu poklesu spotřeby), pak vzniknou nadbytečné produkční kapacity, které jsou ale nadbytečné z důvodu poklesu spotřeby vystrašenými spotřebiteli, pak přijdou nízké sazby, které umožní producentů přežít i když mají nadbytečné kapacity, sníží se atraktivnost úspor, spotřebitelé začnou zase spotřebovávat a z nadbytečných kapacit se stanou zase využívané kapacity a sazby mohou jít zase nahoru a producenti nezkrachují. Takto zjednodušeně vypadá ideální posloupnost jednotlivých kroků a vzájemné příčinné souvislosti. Paní politici a centrální bankéři, pokud fiskálně expandují a snižují sazby, aby producenti přežili hubená léta, jednají naprosto racionálně a kompetentně. Riziko krachu tím nijak uměle neodstraňují. Jen o tom, kdo by měl krachovat by měli rozhodovat zákazníci firem a nikoli státní úředníci. Nízké sazby producenta, který není schopen prodávat svým zákazníkům svou produkci se ziskem zkrachuje zcela bez ohledu na to, jak nízké jsou úrokové sazby. Otázku záporných úrokových sazeb vynechávám, protože to je to jediné, co lze centrálním bankéřům vyčítat. Avšak nikoli z toho důvodu, že by tím drželi nad vodou někoho, kdo "si to nezaslouží". Záporné úrokové sazby kritizuji z toho důvodu, že pouze zbytečně oslabují bankovní systém.
Richard Fuld
