Valuační odborník Aswath Damodaran není právě fanouškem ESG investování (viz Damodaran: Investice do „dobrých“ firem? Jen pomalu). Vedle argumentů shrnutých v první části článku vidí problém i v samotném tvrzení, že ESG povede k vyšší hodnotě zodpovědných firem. Profesor totiž míní, že pokud zodpovědné chování skutečně zvyšuje hodnotu firmy, není k tomu potřeba dodávat nějakou nálepku a značku.
Na to, aby ESG opravdu zvýšilo hodnotu firmy, musí pozitivně ovlivnit alespoň jednu z následujících oblastí: Růst tržeb, marže, návratnost nových investic či riziko firmy. Damodaran tvrdí, že nejsilnější by mohl být argument právě u rizika s tím, že pokud se firma chová nezodpovědně a „špatně“, může to zhoršovat třeba její schopnost získávat finance. Podobné důkazy ale přicházejí zejména z odvětví fosilních paliv.
Nejslabší je naopak argument u tržeb a marží a podle Damodarana i proto, že není jasná kauzalita. Pokud totiž nějaká studie objeví korelaci mezi „dobrotou“ firmy a růstem jejích tržeb a toku hotovosti, není jasné, co je tu příčinou a co následkem. Jinak řečeno, je možné, že vysoké ESG skóre zvyšuje ziskovost, ale stejně tak je možné, že vysoká ziskovost umožňuje společnosti lépe hrát ESG hru a vypadat na této rovině lépe.
Ohledně ESG investic pak Damodaran poukazuje na další podstatnou věc: I kdyby ESG zvyšovalo hodnotu firem, nemusí to ještě znamenat vyšší návratnost pro investory. Je to podobné jako s kvalitními společnostmi se silnou značkou a rozvahou. Takové firmy mohou mít relativně vyšší hodnotu, ale otázkou je, co z toho všeho je už odraženo v ceně jejích akcií. Pokud vše, pak další investoři již nedosáhnou návratnosti, které by byla vyšší než ta odpovídající riziku dané společnosti a jejích akcií.
Z hlediska investic tedy záleží i na tom, zda trh nyní náhodou nepřeceňuje či naopak nedoceňuje dopad ESG na fundament firem. V prvním případě by investoři dokonce realizovali nižší o riziko upravenou návratnost, jen ve druhém by byla jejich návratnost vyšší. Podle profesora dosavadní studie přichází jen s velmi nejednoznačnými výsledky. Co ale podle Damodarana přináší skutečně vyšší návratnost, je aktivistické chování některých investorů, kteří koupí podíl ve firmách, které se chovají „špatně“ a pak aktivně mění jejich chování.
Damodaran také poukazuje na lidi, jako je Warren Buffett, kteří podle něj výrazně přispěli ke zlepšení firemního sektoru a přitom nemají žádné oficiální ESG hodnocení. K tomu profesor dodává, že je otázkou, zda vedení firem dosáhne ohledně ohleduplnosti více než akcionáři společností, a to opět proto, že hodnotové systémy obou se mohou výrazně lišit (viz první část článku). Když ale má ESG tolik chyb, proč se stává tak populární?
Damodaran míní, že při hledání odpovědi na tuto otázku je dobré se zeptat na druhou: Kdo z toho bude těžit? Odpověď zní, že různí konzultanti a společnosti zpracovávající ESG hodnocení, k tomu některé investiční fondy a také lobbisté. Profesor ale podle svých slov zároveň chápe, že zejména mladí lidé se k ESG investování obracejí třeba ve snaze o naplnění svých morálních hodnot.
Jako alternativu profesor navrhuje jednoduchý postup: Vybrat si několik základních hodnot, kterými se investor bude řídit a sám podle nich vybere společnosti tak, aby jim odpovídaly. Půjde tedy o čistě subjektivní proces, který by podle profesora neměl být příliš komplikovaný a měl by spočívat jen na několika málo faktorech. Jde o proces, který by mohl být protikladem tomu, co se stává z ESG investic a „outsourcingu investičního svědomí“.
Zdroj: Musings on Markets