Finanční trhy, zdá se, nepromítají do cen úplný rozsah rizik ruské invaze na Ukrajinu. Absence významné negativní reakce na trzích s akciemi, korporátním a státními dluhopisy v Evropě, Spojených státech, Kanadě a Japonsku přitom nedává příliš smysl, i kdyby šance, že se situace vyhrotí do otevřeného střetu mezi NATO a Ruskem, byla nulová, upozorňuje Willem H. Buiter, profesor na Columbia University.
Za předpokladu, že se konflikt nerozšíří, budou pravděpodobně krátkodobé ekonomické a finanční účinky války Vladimira Putina mimo Ukrajinu a Rusko sice značné, ale zvladatelné. Škody vyvolané negativním nabídkovým šokem by se projevily hlavně skrze vyšší komoditní ceny, zejména ropy a plynu, pšenice, hliníku a strategických surovin, jako je palladium a neon.
V případě „zadrženého konvenčního konfliktu“ se v důsledku nedostatku fosilních paliv, ztráty exportních trhů a občasných kyberútoků ještě zvýrazní stagflační působení vzestupem komoditních cen v Evropě. Celosvětově pak utrpí střednědobý a dlouhodobý potenciální produkt, vzhledem k novému rozštěpení na obchodní a finanční soustavu Číny a Ruska na jedné straně a USA, Evropy a Japonska na straně druhé. Navíc potenciální produkt ve snaze vyhnout se riziku ještě stlačí defenzivní realokace investic a dalších prostředků, jelikož vlády a korporace budou usilovat o posílení odolnosti dodavatelských řetězců.
Ignorace i nejméně negativních scénářů
Globální trhy s aktivy ale nepromítly do cen ani tento nejméně negativní scénář. Kdyby ale rusko-ukrajinská válka vyeskalovala a proměnila se ve válku Rusko-NATO, hrozilo by vážné riziko jaderného konfliktu. Jistou cestou k této eskalaci by bylo, kdyby NATO nad Ukrajinou vyhlásilo bezletovou zónu, jak naléhavě žádá ukrajinská vláda.
Přestože NATO a západní vlády uvalily na Rusko hospodářské a finanční sankce a poskytly Ukrajině protitankové zbraně, drony, přenosné rakety země-vzduch a munici, nepředstavují tyto formy podpory akt války. Ale vymáhání bezletové zóny by už znamenalo sestřelování ruských cílů. Kdyby NATO takový krok podniklo, byla by širší válka neodvratná.
I kdyby širší konflikt zůstal konvenční, vyústil by v regionální lidskou a ekonomickou kalamitu. Riziko nukleární konfrontace za použití taktických i strategických jaderných zbraní by bylo nejvyšší od studené války. Území i občané všech členských států NATO by byli v existenčním ohrožení.
Riziko jaderné války
NATO prozatím výzvy ke zřízení bezletové zóny odmítá. Také v reakci na Putinovo řinčení jaderným arzenálem dosud projevuje zdrženlivost. 27. února 2022 uvedl Putin ruské nukleární síly do vysoké pohotovosti v reakci na západní sankce a na to, co označil za „agresivní výroky“ mocností NATO. Bělorusko téhož dne odstoupilo od svého nejaderného statusu, čímž připustilo umístění ruských jaderných zbraní na svém území. Tato eskalace následovala krátce po rozsáhlých ruských strategických jaderných manévrech z 19. února a po Putinově televizním projevu, v němž 24. února oznámil invazi a zdůraznil, že Rusko je stále jedním z nejmocnějších jaderně vyzbrojených států.
Přestože jsou takové výroky pravděpodobně jen odstrašováním, nelze je jednoduše přehlížet. Dochází i k nehodám a kdykoli se ohání jaderným arzenálem, riziko neúmyslného jaderného neštěstí roste. I kdyby se racionální aktér tváří v tvář vzájemně zaručenému zničení nikdy k jaderné síle neuchýlil, o spolehlivosti této záruky lze pochybovat. Kromě toho se racionality může nedostávat právě tam, kde by jí bylo nejvíc zapotřebí. Někteří pozorovatelé zpochybnili, zdali Putin zůstává plně způsobilý, a spekulují, že izolace během pandemie u něj posílila paranoiu.
100 vteřin do záhuby
Čas do záhuby podle Bulletin of the Atomic Scientists od ledna 2020 ukazuje sto vteřin před půlnocí, což znamená, že lidstvo je podle tétho organizace k člověkem způsobené apokalypse blíž než kdykoli předtím od spuštění hodin v roce 1947. Hodnocení vychází zejména z nukleárních rizik, změny klimatu a ničivých technologií. Ke každoročnímu nastavení hodin došlo letos 20. ledna. Kdyby se místo toho uskutečnilo 1. března, posunuly by se ručičky nepochybně blíž k půlnoci a armagedonu.
Riziko jaderné války se teď zdá být nejvyšší od kubánské raketové krize v říjnu 1962, nebo přinejmenším od cvičení NATO pod názvem Able Archer v roce 1983, kdy si členové politbyra a ozbrojených sil Sovětského svazu tyto manévry vyložili jako zástěrku k opravdovému prvnímu jadernému úderu a zahájili přípravy na nukleární válku. Vliv kubánské raketové krize na americké akciové trhy byl malý: došlo ke zhruba 7% poklesu na S&P 500, který z větší části odezněl, když sovětský vůdce Nikita Chruščov ustoupil. O incidentu během cvičení Able Archer se veřejnost dozvěděla až v roce 2015, takže trhy nelze vinit z toho, že na něj nereagovaly.
Dnes máloco dokládá, že by si trhy sílícího rizika jaderného střetu alespoň všimly. Tomu se říká zavírání očí.
Autor: Willem H. Buiter je mimořádným profesorem mezinárodních a veřejných věcí na Kolumbijské univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2022.
www.project-syndicate.org