Variant takzvaného sledování chytrých peněz je více. Tomuto vyloženě nefundamentálnímu tématu se tu věnuji „tak maximálně jednou za deset let“. Dnes tak učiním, a to ve vztahu k insider tradingu. Obvykle se ohledně (údajně) chytrých peněz hovoří o hedge fondech, popřípadě jiných institucích. Důkazy o jejich chytrosti, ale nejsou ani zdaleka jednohlasé – třeba o úpadku záře hedge fondů se hovoří již nějakou dobu. Já bych se dnes chtěl zaměřit na zmíněný insider trading, tedy obchodování s akciemi u lidí zevnitř firem. Pokud jej někdo následuje, v principu si také musí myslet, že tito insideři jsou „chytřejsí“, informovanější...
Studií byla na toto téma provedena řada, některé vyznívají docela jednoznačně. Třeba v takové „Market Efficiency and Insider Trading: New Evidence“ autoři zkoumali dvě věci: Zda samotní insideři vydělávají nadměrné zisky tím, že obchodují s akciemi vlastní firmy. A zda jsou další investoři schopni dosáhnout takové ziskovosti jejich kopírováním. I kdyby totiž platilo první, ještě nutně neznamená, že musí platit to druhé (a samozřejmě hovoříme o povolených a reportovaných insider obchodech).
Ona studie tvrdí, že první bod platí – insideři vydělávají nadměrné zisky*, a „to většinu ekonomů nepřekvapuje“. K tomu dokonce dodává, že i outsideři dosáhnou toho samého s využitím veřejně dostupných informací. Což by mimochodem byla vážná trhlina v efektivitě trhu, ve stylu obědu zadarmo. Podle autorů studie tato anomálie přetrvává i přesto, že o ní hovoří i další analýzy, ale detailnější práce s daty ukazuje, že jde o efekt PE a velikosti firmy. To znamená, že ve skutečnosti by tahouny abnormálních zisků byly tyto dva faktory, a ne sledování nákupu insiderů. Po očištění o tyto dva faktory se prý abnormalita zisků pro outsidery snižuje na polovinu a po očištění o transakční náklady se zisky přeměňují ve ztráty.
Tato studie je staršího data a můžeme tvrdit, že mezitím se hodně změnilo. Čerstvá je naopak „Patterns in Insider Trading: Buyers Get Worse, Sellers Improve“ a i ta potvrzuje, že insideři si vedou lépe, než zbytek trhu. V tom smyslu, že jak u nákupů, tak u prodejů dovedou lépe časovat trh. Tato studie se pak místo outsiderů sledujících insidery zaměřila na to, jak si vedou ti druzí při nákupu a při prodeji akcií. Motivace k nim totiž může být rozdílná – nakupovat mohou akcie čistě ve vidině zisků, zatímco k prodejům je může motivovat třeba potřeba získání likvidity. Což by znamenalo, že v druhém případě by se již nějaká informační výhoda projevovat nemusela.
Podle autorů studie dochází konkrétně k tomu, že při nákupu akcií se úspěšnost insiderů postupně horší. Ale u prodejů jsou relativně ke zbytku trhu soustavně lepší, nebo se alespoň nehorší. Z čehož můžeme s určitou mírou nadsázky dovodit, že kdyby se podle závěrů této studie chtěl chovat nějaký běžný investor, měl by se ohledně nákupů zaměřovat na začínající insidery. A vyhýbat se těm, kteří nakupují již nějakou dobu. U prodejů si na to takový pozor dávat nemusí, nebo by se měl dokonce orientovat na ty, kteří již prodávají dlouho.
*Nadměrnost zisků je standardně posuzována relativně k „normálním“ ziskům, které jsou dány/odvozovány z rizikovostí aktiva. Pokud tedy v jednoduchém příkladu investor na akcii s rizikem stejným jako celý trh vydělá 10 %, zatímco návratnost celého trhu je 8 % (třeba 3 % bezrizikové výnosy a 5 % riziková prémie), realizoval nadměrné zisky ve výši 2 %.