O investiční strategii investování do akcií se silným momentem jste již určitě slyšeli, ovšem málokdo si pod tím dokáže představit nějakou konkrétnější dlouhodobou strategii. Co to vlastně je, to momentum? Dá se nějakým způsobem měřit? Proč je tento přístup tak lákavý i pro mnoho investičních fondů a profesionálních traderů? Je tato strategie založená čistě na technické analýze nebo může obsahovat i fundament? Těmito strategiemi se často řídí i obrovské hedge fondy, a proto stojí minimálně za úvahu.
Momentum se používá pro označení síly růstu ceny aktiva. Pokud akcie roste o 2 % denně, tak má silnější momentum než akcie, která roste pouze 1% tempem. Zjednodušený pohled na momentum může brát nějaké období, například 3 měsíce nebo 6 měsíců, a zhodnocení růstu za dané období. Z pohledu investora má ale nejlepší momentum podobu nejen silného, ale i pravidelného a stabilního růstu.
Pokud se například akcie stane terčem převzetí, tak může vykázat 30% nárůst za poslední 3 měsíce, avšak její potenciál už je mizivý, protože se obvykle obchoduje za cenu převzetí. Na druhé straně, pokud akcie během posledních tří měsíců přidala 30 % a vykazuje tvar lineární křivky, tak lze usuzovat, že tento trend bude i v dalším období pokračovat. Samozřejmě v tom není žádná záruka, ale pravděpodobnost, že akcie půjde dál nahoru, je rozhodně vyšší než u akcie, která poslední 3 měsíce vytrvale klesala. U obou akcií totiž zpravidla bude silný fundamentální důvod, proč se vyvíjely daným směrem.
Kromě jednoduchého zhodnocení růstu za vytyčené časové období používají sofistikovaní investoři různé složitější metody pro měření momenta. Jednu z takových metod například popisuje úspěšný portfolio manažer Andreas Clenow ve své knize Stocks on the Move. Jeho metoda měření momenta je založená na počítání regresní analýzy, jejíž výsledkem je číslo, které vyjadřuje teoretický procentuální roční růst akcie, kdyby pokračovala podle předešlého vývoje. Clenow tyto akcie s nejvyšším růstem dále očistí o akcie, kde došlo k jednorázovému pohybu o 15 % nebo více, aby se vyhnul akciím, které se staly terčem převzetí. Potenciální růst dále upraví o standardní odchylku, neboli o volatilitu, když akcie s nižší volatilitou mají logicky přednost před těmi volatilnějšími. Poté si akcie (vybrané například z indexu S&P 500) seřadí od těch s nejlepším skóre a v předem definovaném objemu nakoupí ty nejlepší. Ideálně by to ale mělo být něco mezi 10 – 25 akciemi, protože ne všechny tyto tituly budou i nadále vítězi – logika této strategie je taková, že funguje na vybrané top akcie jako celek, a ne, že si z nich investor vlastní „dovedností“ vybere tu nejlepší. Tato strategie sama o sobě funguje dobře, ale Clenow jí ještě dolaďuje tím, že nákupy do portfolia provádí pouze v případě, kdy se daný titul pohybuje nad svým 100denním klouzavým průměrem a index S&P 500 je nad svým 200denním klouzavým průměrem. Účelem tohoto filtru je ochránit se před nákupy během medvědího trhu.
Předpokládám, že už jste všichni zvědaví, jak Clenow řeší prodej akcií nebo stop lossy, tak se na to podívejme. Clenow na základě svých dlouholetých zkušeností řízení úspěšného investičního fondu doporučuje vyhnout se klasickým stop lossům. Místo toho používá dvě kritéria pro vyřazení akcie z portfolia. Clenow jednou týdně provede svůj výpočet momenta pro akcie v rámci indexu, a pokud jeho nakoupená akcie vypadne z top 20 % nejlepších, tak jí jednoduše prodá. Druhým spouštěčem prodeje titulu z portfolia je pokles akcie pod její 100denní klouzavý průměr. Tato strategie vynesla během 16 let v období 1999 – 2014 anualizovaný výnos 12,3 %, zatímco index S&P 500 včetně vyplacených dividend vynesl ve stejném období pouhých 5,2 %. Při investování 100 000 do této strategie byste po 16 letech měli 639 000, zatímco při investici do S&P 500 by to bylo jen 225 000. To je relativně slušně výnosná strategie na to, že v tomto období si akcie prošly prasknutím internetové bubliny v roce 2000 a v roce 2008 nejhorším akciovým propadem od roku 1929.
Podobných, ať už složitějších nebo jednodušších strategií, existují desítky, možná i stovky. Hlavní výhodou těchto strategií je jejich systematičnost, která umožňuje investorovi oprostit se od emocí a vlastních (často chybných) úvah.
Další odrůdou momentového investování může být jeho kombinace s fundamentální analýzou. James O’Shaughnessy ve své již klasické knize What works on Wall Street analyzuje nejlepší investiční strategie, které v dlouhém období dokázaly překonávat širší akciový benchmark. Jako výnosné strategie překonávající odpovídající benchmark se ukázaly strategie zaměřené na akcie s nejnižšími hodnotovými ukazateli jako P/E (cena/zisk), P/S (cena/tržby), EV/EBITDA nebo BV (účetní hodnota na akcii).
Ještě lépe než jednotlivé strategie si vedly kombinace hned několika těchto hodnotových faktorů. Ovšem úplně nejlepších výsledků bylo dosaženo, když se do tohoto fundamentálního principu ještě připočítalo cenové momentum. Nejúspěšnější strategie vybírala z 10 % nejlevnějších akcií na základě hodnotových ukazatelů s tím, že nakupovala 25 nebo 50 nejvíce rostoucích společností za poslední 3 nebo 6 měsíců.
Další kombinace fundamentu a cenového momenta využívají ve svém investičním přístupu například William O´Neil nebo Mark Minervini. Oba dva investoři se ve své strategii zaměřují na růstové akcie s výrazně nadprůměrným růstem zisků a tržeb.
Minervini se pomocí technické analýzy snaží vyhledávat akcie, které se nadechují k růstu a zároveň naplňují určité fundamentální faktory. Kromě silného více než 20% meziročního růstu tržeb a zisků chce Minervini vidět výrazné překonávání analytických odhadů minimálně 5 - 6 kvartálů za sebou. Momentum v růstu ceny v kombinaci se silným momentem z pohledu hospodářských výsledků firmy dává tomuto mimořádně úspěšnému traderovi jeho výhodu nad zbytkem trhu. V minulém roce dokázal Minervini opět zvítězit v americkém mistrovství v investování, když 1 milion dolarů dokázal reálným obchodováním zhodnotit o 335 %.
Jak je vidět, momentum strategie můžou mít různou podobu. Velice zajímavý pohled na momentum investování přináší i australský trader Nick Radge, který ve své knize Unholy Grails testuje různé varianty těchto strategií. Na výsledky jeho testování se spolu podíváme příště.