Víkendář: Roach o nutnosti dalšího výrazného zvýšení sazeb a nezaměstnanosti nad 5 %

Stephen Roach působil ve vedení Morgan Stanley, nyní učí na Yale a na CNBC hovořil o svém pohledu na další vývoj monetární politiky v USA a v celém hospodářství. Podle svých slov věří tomu, co říká šéf Fedu Jay Powell, který hovoří o nutnosti utažené monetární politiky. Ta je ale přitom podle Roache nyní stále uvolněná.

Ekonom míní, že uvolněnost či naopak utaženost monetární politiky je dobré posoudit podle výše reálných sazeb počítaných ze současné inflace. Takový výpočet ukazuje, že současné reálné sazby jsou hluboko v záporu. A bude tomu tak i v případě, že během příštího roku poněkud klesne inflace a Fed zvedne sazby o dalších 100 bazických bodů. Pak by se reálné sazby mohly podle ekonoma konkrétně posunout ze současné úrovně kolem mínus 6 % na mínus 2 %.

Na to, aby se monetární politika stala restriktivní, by tedy nyní musely růst sazby ještě výrazně výš. A musely by dosáhnout úrovní znatelně nad odhadovanými sazbami neutrálními. Tedy sazbami, které by ekonomiku neměly ani stimulovat, ani ji brzdit. K tomu Roach uvedl, že během posledních desetiletí byly reálné neutrální sazby odhadovány na zhruba 1 %. „Nyní se pravděpodobně zvedly na 2 %.“ To vše pak implikuje, že by se nominální sazby musely ještě prudce zvednout na to, aby se dostaly nad nominální neutrální sazby.



Takový skok by ale byl podle Roache stále menší než zvyšování sazeb v době, kdy se Paul Volcker snažil o redukci vysoké inflace sedmdesátých let. I tak by ale pravděpodobně způsobil útlum americké ekonomické aktivity. Nezaměstnanost ovšem musí podle ekonoma vzrůst, „doufejme, že ne výrazně nad 5 %.“ Což je opět výrazně níž než nezaměstnanost dosahovaná během funkčního období Volckera.

Na závěr rozhovoru Roach zopakoval svou tezi, podle které ke konfliktům mezi USA a Čínou přispívají „lživé příběhy“, které se v obou zemích ve vztahu k té druhé šíří. Již dříve ekonom hovořil například o tom, že Spojené státy viní Čínu z obrovských obchodních přebytků, které vůči USA dosahuje. Američané ale podle ekonoma zapomínají na to, že jejich země má vysoké obchodní deficity s celou řadou dalších zemí, nejde tudíž o čínské specifikum. Čína zase viní Spojené státy z brzdění jejího vlastního hospodářského rozvoje. Sama ale „není ochotná podniknout těžké kroky, které jsou pro tento rozvoj nutné.“

Zdroj: CNBC