Euforii střídá další vlna obav, tentokrát se točí kolem Credit Suisse

Po včerejším nadšení na akciových trzích sledujeme dnes dopoledne obrat dolů, a to hlavně v Evropě, kde hlavní indexy ztrácejí zhruba do 2,5 procenta. Americké futures zatím naznačují ústup Wall Street asi o 0,7 pct. Nálada vyprchávala už zrána, načež na trhy dolehly rostoucí obavy o osud Credit Suisse, poté co její největší akcionář Saudi National Bank rezolutně odmítl poskytnutí dalšího kapitálu. Ironií osudu šéf CS krátce předtím stihl ujistit, že nehodlá žádat o pomoc vládu, protože chce zlepšit důvěru u klientů a investorů.

Téma posledních dní tak znovu nabírá na síle, ačkoli to vypadalo na zklidnění. O směru obchodování bude rozhodovat míra strachu z bankovní krize a na druhé straně míra naděje, že centrální banky kvůli tomu ukončí zvyšování sazeb, neboť před sebou uvidí větší problém než inflaci. 

Ideál, podle nás nereálný, je rychlé zažehnání krize spolu s měkčí měnovou politikou. Na to zřejmě akcioví investoři sázeli včera. Také se ale na dluhopisový trh vracela očekávání, že Fed a ECB nakonec přece jen pokročí se sazbami výš, neboť kolem bank se situace zklidňovala. Dnešek naopak akcentuje variantu nových problémů a společně s ním se výnosy dluhopisů vydávají znovu dolů, tentokrát především v Evropě. Eurodolar tak otáčí na nižší hodnoty kolem 1,0680. Netečná nezůstává ani koruna, která pokračuje vůči euru dál nad 23,80.

Graf: Titul Credit Suisse (CHF)

Na programu je řada nových makrodat ze zámoří. Budou to maloobchodní tržby, které z vysokého základu minulého měsíce zřejmě klesnou. Dále vyjde průzkum průmyslové aktivity Empire State Manufacturing index, od kterého se dá čekat setrvání v záporném teritoriu. A v kalendáři najdeme rovněž PPI, tedy další cenovou statistiku, tentokrát na úrovni výstupu z továren. Podobně jako v případě spotřebitelských cen je zde pravděpodobné zpomalení, ovšem pozor na očištěné indexy. 

Co se týče úvah o měnové politice, nová data do debaty vstoupí jen krátce a nebudou tím hlavním. Klíčový je odhad míry problémů bank, a to včetně dopadů na ekonomiku a inflaci. Je logické, že nová rizika zvedají šanci, že centrální banky budou opatrnější s utahováním. Na druhou stranu podle nás stále ještě nemohou boj s inflací ukončit. 

Důležité je také zmínit, že operace s úrokovými sazbami nejsou jediná forma utahování politiky, kterou je třeba brát v potaz. Figuruje tu zamýšlené zpřísnění regulace pro střední banky, které by působilo na trh restriktivně nezávisle na úrovni sazeb. Opačným směrem pak působí záruka za vklady bank, která se v případě další paniky a nutnosti zasáhnout automaticky mění ve formu kvantitativního uvolňování. Pohled jen na sazby tedy dává zkreslený obrázek o skutečné úrovni restrikce, které ekonomika čelí.