Po řadu let monetární a fiskální politika zachraňovaly ekonomiku při známkách sebemenších problémů. To vedlo k výraznému poklesu sazeb a výnosů dluhopisů, zejména těch krátkodobých. Po roce 2020 pak přišla mohutná stimulace a probíhala i v době, kdy už politika měla pravděpodobně mířit spíše k utahování. Pro Bloomberg to uvedl šéf Canyon Partners Joshua Friedman v souvislosti se snahami o snížení inflačních tlaků a také s problémy některých menších bank ve Spojených státech.
Podle experta Fed otočil svou politiku ke kontrakci v době, kdy už řada lidí nějaký čas hovořila o nutnosti této změny. Jeho obrat pak byl velmi prudký a dotkl se rovněž hospodaření některých bank. Ty totiž během předchozího období nízkých sazeb mohly, ve snaze získat výhodu, investovat více do dlouhodobějších, popřípadě rizikovějších cenných papírů. Ty jim mohly nabízet vyšší výnosy, ale ve chvíli, kdy došlo k obratu v monetární politice a k růstu sazeb, se na hospodaření těchto bank projevily ztráty ze zmíněných cenných papírů.
Friedman tedy míní, že prudký obrat v monetární politice směrem k utahování ukázal, že některé z bank si „příliš věřily“ a špatně odhadovaly dlouhodobý vývoj. Může pak americká centrální banka s ohledem na současný vývoj snížit inflaci až ke svému cíli ve výši 2 %? Investor na to odpověděl, že na čísle 2 % není nic magického, stejně tak to může být číslo jiné. Fed a jeho předchozí politika také nejsou jedinou příčinou současné vysoké inflace, byla jí i politika fiskální. A ta by podle experta měla nyní také přispívat k poklesu inflačních tlaků. Samotný Fed pak chce dosáhnout svého inflačního cíle snížením poptávky a ochlazením trhu práce.
Investor připomněl, že do roku 2020 se centrální banky dlouhodobě snažily dosáhnout inflačního cíle zespodu. Tedy zvednout inflaci tak, aby dosahovala 2 %. Situace se pak velmi rychle obrátila a nyní se zase zdá, že bude těžké inflaci ke 2 % snížit. Předchozí uvolněná politika pak vedla i k tomu, že fondy rizikového kapitálu kupovaly aktiva za vysoké ceny a financovaly je úvěry s nízkými sazbami. Týká se to i nákupu realit a podle experta budou následné tlaky patrné zejména na méně kvalitních komerčních nemovitostech.
Pohyby na trzích ale podle investora vytvářejí i příležitosti, protože některé instituce jsou někdy nuceny prodávat aktiva do nelikvidního trhu a to sebou nese zajímavé ceny. Na závěr pak Friedman zmínil, že některé společnosti mohou mít „z dlouhodobého hlediska neodpovídající rozvahy“. Tedy rozvahy, které nejsou udržitelné strukturou svých aktiv a pasiv.
Zdroj: Bloomberg