S exotickými ekonomickými teoriemi spíše opatrně

Před časem jsme se to trochu věnovali teorii, podle které současné vysoké sazby nemusí fungovat jako brzda, ale naopak jako stimulace ekonomické aktivity. Dnes na související notu o tom, jak se v ekonomice během cyklu zvedání a poklesu sazeb přerozděluje.

Ona teorie tvrdí, že vysoké sazby zvedají v americké ekonomice příjmy u řady subjektů tím, že se jim více úročí jejich vklady a některé investice. Mělo by se to týkat zejména bohatších domácností a také řady společností, které mají vysokou zásobu hotovosti v rozvaze. Přesněji řečeno těch, které dokáží ze svého mixu dluhů a hotovosti dostat v současném prostředí čistý příjem namísto čistého výdaje.

Na teorie o tom, že vyšší sazby ekonomiku stimulují a nižší jí brzdí, jsme mohli narazit i dříve třeba v souvislosti s Tureckem. Byly raženy tamním prezidentem a o tzv. erdoganomii se hovořilo docela často zejména v době, kdy na prudce oslabující měnový kurz doporučovala snižování sazeb. Takovou tezi bychom snad mohli čistě teoreticky přijmout, pokud bychom věřili, že nižší sazby podpoří reálné investice natolik, že se prudce zvedne výrobní kapacita země. Ta pak obratem sníží inflační tlaky a celkově posune ekonomiku dopředu s tím, že na to odpovídajícím způsobem zareaguje i měnový kurz. Vyšší sazby by pak v tomto mechanismu fungovaly obráceně  - snižovaly by investice, zvedaly inflaci a oslabovaly kurz.

Problém s podobnými teorie bývá často v tom, že pokud na nich něco je, jsou hodně parciální – vyberou si nějaký mechanismus, který může skutečně fungovat, ale v celkovém chodu věcí není dominantní, někdy ani významný. U erdoganomie to nemá smysl rozebírat, ona teze s expanzivním účinkem vyšších sazeb na sobě něco více mít může. Tj., popsaný efekt se kterým pracuje může fungovat, ale těžko si představit, že by v celkovém chodu věcí byl dominantní. Podívejme se například na následující graf, který ukazuje vývoj tzv. prime rate. Tedy sazby, od které jsou odvozovány sazby úvěrové, zde je v reálném vyjádření:


Zdroj: X

Reálná prime rate je nyní na nejvyšší úrovni za posledních více než 20 let, převyšuje i tu z roku 2007. Na úvěry se přitom mnohem více než velké společnosti musí spoléhat firmy menší, které nejsou schopny efektivně vydávat dluhopisy, či akcie. Graf je tak bude do nemalé míry i příběhem toho, proč se stále udržitelným způsobem nenaplňují očekávání vkládaná do akcií menších firem. Ty mimochodem podle odhadů generují více než 40 % amerického produktu.

Proti takovému obrázku pak mohly alespoň donedávna zase stát třeba finanční podmínky, do nichž mnohem více promlouvá dění na kapitálových trzích a které byly přes výši sazeb dost uvolněné. Takže v souvislosti se sazbami se toho skutečně děje hodně, s tím že by výsledek byl kontra intuitivní bych byl ale opatrný.