Rozpad některých ekonomických „pravidel“

Pohled do historie ekonomie a ekonomik naznačuje, že tu existuje určité kyvadlo. Od spíše nabídkového uvažování zaměřeného na zdroje a jejich produktivitu se pozornost přesouvá k poptávce a naopak. Zhruba by se přitom dalo říci, že kyvadlo mělo určitou tendenci usazovat se někde v pomyslném středu. Nebo, navzdory fyzikálním zákonům, přece jen trochu směrem k poptávce. Dnes pár slov k tomuto jevu a jeho aktuálnímu obrázku.

Během let po finanční krizi se dost uvažovalo o tématech jako dlouhodobá stagnace. Tedy o chronickém deficitu poptávky a z něj plynoucích jevů. V extrému to podle mne do určité míry vedlo až k MMT a podobným teoriím. Nabídková strana byla vnímána jako bezproblémová, vyvolávající dezinflační tlaky. „Řešit“ bylo třeba poptávku kvůli vysokým (zamýšleným) úsporám.

Rok 2020 sebou přinesl masivní změnu – tenze ve výrobních vertikálách a nedostatek všeho možného. V USA se v obavách před recesí přidala mohutná fiskálně monetární stimulace, v Evropě jen ta druhá. Výsledná vysoká inflace pak pramenila ze špatného odhadování „přechodnosti“ (včetně odhadu mého). Tedy toho, jak rychle pominou ony tenze ve výrobních vertikálách. Spoléhalo se na přechodnost rychlou, jenže ta se nedostavila a přetrvávající převis poptávky nad nabídkou vedl k prudkému růstu cen.

S uklidňováním inflačních tlaků (konečně se dostavující přechodností) se ono pomyslné kyvadlo zase dostává blíže středu mezi poptávkovým a nabídkovým (cyklickým) viděním světa. Ovšem s dost silným vlivem dlouhodobějšího nabídkového pohledu a to ve formě úvah o potenciálu nových technologií. Tedy jejich schopnosti zvýšit potenciální produkt, produktivitu, příjmy a atd. Je to historicky docela ojedinělá situace včetně toho, jak moc tyto dlouhodobé s strukturální úvahy ovlivňují dění na akciovém trhu.

Ono přepínání mezi nabídkovými a poptávkovými cykly/tématy pak také vede k rozpadu řady „pravidel“, zkušeností, pouček a podobně. Dobře to je vidět poslední roky, kdy vznikají neobvyklé jevy a rozpadají se doposud docela dobře fungující korelace a vztahy. Často proto, že fungovaly v době, kdy tahounem ekonomiky a cyklu byly fluktuace poptávky. Ale v posledních letech se výrazněji ozvala nabídková strana ekonomiky. Cyklicky, ale také strukturálně. Dnes bych v této souvislosti zmínil tzv. Sahmové pravidlo.

Toto pravidlo pracuje s rozdílem mezi tříměsíčním plovoucím průměrem nezaměstnanosti a nejnižším bodem nezaměstnanosti v posledních 12 měsících. Pokud rozdíl dosáhne více než půl procentního bodu, má fungovat jako spolehlivý indikátor recese. Následující graf ukazuje, jak tomu bylo v minulosti:


Zdroj: X

Sahmové pravidlo tedy bylo pravidlem až do minulého roku, kdy přestalo fungovat. Přesněji řečeno, signál zazněl, recese se ale nedostavila, nedostavuje a pravděpodobně jen tak nedostaví. Nepravděpodobnějším vysvětlením se přitom zdá být vliv imigrace – jak poukazuje třeba Jan Hatzius z Goldman Sachs, ta zvedala nabídku práce a tudíž i nezaměstnanost. A posunula pravidlo so signálního režimu. Ne proto, že by ekonomika chladla (z poptávkových důvodů), ale protože se zvyšovala nabídka práce (z nabídkových důvodů).

Dilema „nabídka nebo poptávka“ má přitom jednoduché řešení: Obojí. S tím, že jde o vzájemně úzce propojené koncepty. Dobře patrné je to na investicích, které se přímo promítají jak do poptávky, tak do produkční kapacity ekonomiky.