Evropa musí reagovat na americká cla zvýšením své ekonomické síly. Tedy rychlejším růstem produktivity, levnějšími energiemi, skutečným kontinentálním trhem a technologickým rozvojem. Na VoxEU to píše ekonom Luis Garicano a každé oblasti se věnuje detailně.
Garicano mimo jiné působí na London School of Economics a tvrdí, že současná americká vláda je ochotná používat mezinárodní obchod jako ekonomickou zbraň. Tento šok ze strany Evropy vyžaduje zásadní ekonomickou restrukturalizaci, bez ní „Evropa nemůže dosáhnout strategické autonomie, o kterou zoufale usiluje.“ Ekonom v této souvislosti jmenuje zejména to, že „stagnace Evropy podkopává schopnost kontinentu reagovat na vnější otřesy. Evropa tak musí znovu růst. A nejlepší reakcí na rostoucí fragmentaci světa a překážky globálního obchodu je podle něj „prohloubení jednotného evropského trhu a odstranění mnoha zbývajících překážek obchodu mezi členskými státy“.
Znatelný rozdíl pozorovaný mezi americkým a evropským produktem na hlavu přitom „odráží slabší evropskou produktivitu práce. Extrémním příkladem je výkonnost Itálie. Její reálný HDP na obyvatele v roce 2023 zůstal na úrovni roku 2000.“ Příčin je několik, ale čtyři z nich si zaslouží zvláštní pozornost: náklady na energie, inovace, regulace a jednotný trh. K prvnímu bodu ekonom píše, že „v roce 2024 čelily firmy v EU cenám elektřiny pro průmysl 2,5krát vyšším než v USA a cenám zemního plynu pětkrát vyšším. I když tento rozdíl částečně odráží nedostatek přírodních zdrojů v Evropě a zneužívání dodávek plynu Ruskem po invazi na Ukrajinu, znatelný negativní vliv má nastavení celého trhu a regulace.“
Výpadek proudu ve Španělsku v dubnu 2025, kdy země na hodiny přišla o veškerou elektřinu, ukázal, jak může integrace obnovitelných zdrojů bez dostatečné stability sítě vést ke katastrofální zranitelnosti systému. „Vysoké a nepředvídatelné náklady na energie přispěly od roku 2022 ke ztrátě více než 500 000 pracovních míst v evropském výrobním sektoru. To urychlilo deindustrializaci v odvětvích, která kdysi tvořila páteř evropského průmyslu.“ Například schválení 25 000 km plánovaných přeshraničních přenosových kapacit by výrazně snížilo velkoobchodní ceny elektřiny a zajistilo by odolnost sítě vůči výpadkům proudu. Evropa navíc musí zaujmout „mnohem pragmatičtější postoj k jaderné energii a plynu“.
Ekonom zároveň rozebírá „inovační deficit Evropy“. Například pouze čtyři z 50 největších technologických společností světa jsou evropské. Žádná firma založená v Evropě za poslední půlstoletí nedosáhla hodnoty 100 miliard eur. Nové firmy z EU přitahují pouze 6 % globálního kapitálu financujícího rozvoj umělé inteligence. Oproti tomu 61 % kapitálu míří do USA. Tato inovační mezera znamená, že Evropa je pro svou digitální transformaci stále více závislá na zahraničních technologiích. „Musíme proto zlepšit náš inovační systém a musíme usnadnit kreativní destrukci.“
Slabost Evropy je také „částečně výsledkem stále složitějšího regulačního prostředí“. Nová pravidla mohou být dobře míněná a mohou sloužit dobrým účelům. Ovšem „je stále jasnější, že pro společnosti v EU znamenají velké kumulativní náklady, extrémně ztěžují vstup na trh a odchod z něj a komplikují růst společností.“ Například náklady na dodržování řady předpisů se odhadují na 12,5 % ročních investičních výdajů firem se středně velkou tržní kapitalizací. V letech 2019–2024 schválila EU přibližně 13 000 zákonů ve srovnání s 3 500 právními předpisy na federální úrovni USA. „Tato hustota regulace v kombinaci s národními rozdíly v implementaci vytváří složité provozní prostředí, které zatěžuje zejména menší firmy.“
Ekonom poukazuje i na slábnoucí vymáhání práva a v neposlední řadě na to, jak na evropské firmy doléhají různé zákony a regulační prostředí v jednotlivých zemích EU. „Evropa má schopnosti, zdroje a institucionální rámec, aby mohla konkurovat na globální úrovni. Její univerzity vychovávají vynikající absolventy, její společnosti zaujímají vedoucí postavení v mnoha odvětvích a její právní rámec poskytuje stabilitu a předvídatelnost. Co jí však chybí, je politická vůle odstranit vnitřní bariéry a vytvořit podmínky pro růst.“
Zdroj: VoxEU