Podle některých názorů dominantní pozice dolaru ve světovém hospodářství americké ekonomice spíše škodí, než aby jí prospívala. Jak poukazuje ekonom Tim Taylor, jeden z Trumpových ekonomických poradců Steve Miran přišel s řadou argumentů na toto téma (viz první díl článku). Jak to vidí sám Taylor?
Taylor píše: „Miran dochází k následujícímu závěru: Vzhledem k tomu, že americký dolar jako globální rezervní měna je pro americkou ekonomiku negativem, měly by ostatní země USA platit za to, že používají americkou měnu. Navrhuje, že by se to mohlo stát přes dovozní cla. Nebo mohou jiné země zvýšit výdaje na obranu, a tím i zadávání veřejných zakázek pro americké firmy. Jiné země by také mohly zmíněné náklady pokrývat výstavbou továren ve Spojených státech, nebo by prostě mohly proplácet šeky americkému ministerstvu financí.“ Miran tedy míní, že „stejně jako by USA chtěly, aby se ostatní země podílely na výdajích na obranu, měly by se podílet na břemeni globální rezervní měny“.
Podle tohoto pohledu je tedy pozice amerického dolaru jako rezervní měny pro Spojené státy nákladem. A americké ekonomice by se dařilo lépe, kdyby její měna tuto pozici neměla. Taylor dodává: „Nemyslím si, že je tento názor rozšířený, ať už mezi ekonomy, širokou americkou veřejností nebo dokonce mezi politiky v USA či jinde.“ Takový názor se mimo jiné opírá o předpoklad, že směnný kurz amerického dolaru je uměle výš právě kvůli jeho pozici coby rezervní měny.
Dalším předpoklad je následující: Kdyby americký dolar nebyl uměle tažen nahoru, posunul by se jeho kurz níž, což by eliminovalo americký obchodní deficit. Jinak řečeno, podle Miranových názorů je silnější americký dolar hlavním zdrojem poklesu počtu pracovních míst v americkém průmyslu. A když si americká ekonomika a vláda chtějí půjčit peníze, pak zahraniční investoři, kteří tyto peníze poskytují, vlastně nutí americké ekonomice své půjčky. Podle Taylora je takový pohled hodně sporný. Proti němu se dá postavit mimo jiné následující:
Standardní úvahy a teorie týkající se velikosti obchodního deficitu USA odkazují na faktory, jako je vysoká míra americké spotřeby a nízké úspory. Naopak třeba Čína je zemí s nízkou spotřebou a vysokými úsporami, a proto se zaměřuje na export. Tyto základní vzorce spotřeby a úspor přitom podle Taylora nejsou ovlivněny směnným kurzem:
„Argument, že za ztrátu pracovních míst ve výrobě je zodpovědný silnější dolar, je zvláštní. V tom smyslu, že počet pracovních míst ve výrobě v USA skutečně klesá, což je skutečný sociální problém, který si zaslouží politickou reakci. Produkce ve výrobě v USA ale neklesá. Klíčovým tématem je zde tudíž schopnost amerických výrobních firem vyrábět stejný objem produkce s menším počtem zaměstnanců. To by je možné třeba díky používání robotů a automatizaci, ale také v důsledku výroby zboží s vyšší přidanou hodnotou. Není důvod si myslet, že tu hrají nějakou roli směnné kurzy.“
Za vyloženě hloupé pak Taylor považuje Miranovy úvahy o „vnucování peněz Spojeným státům ze strany zahraničních subjektů“. Miran zjevně chce, „aby zahraniční investoři vnucovali své peníze USA tak, že by zde stavěli výrobní závody, ale ne tak, že by kupovali dolar a vládní dluhopisy“. Předlužování americké ekonomiky je přitom podle Taylora „v zásadě problémem USA, nikoli výsledkem, který je jim nějak vnucený“.
Zdroj: The Conversable Economist