Pokud mohu soudit, zdá se mi, že předpovědi pro americkou ekonomiku a akciový trh jsou pro letošní rok docela „bullish“. ale přichází s jedním grafem, ve kterém ukazuje, co se na trhu v minulosti dělo během korekcí, praskání bublin a probouzení medvědů. Podíváme se na něj s pár komentáři.
Goldman Sachs v následujícím grafu shrnuje historické chování akciového trhu kolem korekcí a medvědích trhů. Vrchol trhu je nakalibrován na stovku a pokud jde „jen“ o korekce, trh ztrácí méně něž 10 % a do půl roku je na předchozím vrcholu. Pak vesele dál roste. Náběh na takovou korekci je také mírnější, než u medvědích trhů a praskání bublin – akcie začínají dva roky před korekcí na necelých 80 % dosaženého maxima. Celkově tak jsou takto zadefinované korekce celkem nevýznamnou událostí – trh je rychle maže a celkově se po dobu čtyř let dost drží poměrně stabilního růstového trendu:
Zdroj: X
Průměrný medvědí trh už je něco jiného než pouhá korekce. Nástup na něj je strmější, ale po obratu trhu se na dosažení předchozích maxim čeká docela dlouho. Graf pracující s dvěma lety po obratu se vlastně na předchozí maxima nedostává - po dvou letech je trh zhruba 10 % pod nimi. Extrémem jsou pak historické zkušenosti s praskáním „valuačních bublin“. Ty podle GS nastaly tři, v roce 1929, pak v roce 1968 a 2000. Takové prasknutí bubliny pak nechává trh rok a půl po obratu na méně než 70 % předchozího maxima a dva roky po obratu na cca 70 %.
Modré pole v grafu vyznačuje oblast, v níž se akcie pohybovaly během medvědího trhu vyjma +/- 10 % extrémů. Ona tmavě modrá křivka tak nemá nějakou mimořádně silnou vypovídající schopnost. Ale pravděpodobnost toho, že by trh byl do roka na předchozích maximech. Je celkově podle obrázku nízká. O možné korekci amerických akcií se přitom sem tam mluví již delší dobu a příčina je celkem zřejmá – dlouhodobý znatelný růst trhu a vysoké valuace. Obojí vede i k úvahám o prasknutí valuační bubliny. Zajímavé je, že o nástupu medvědího trhu se naopak moc nehovoří. Tedy alespoň mám takový dojem.
Každopádně je zřejmé, že trh jako celek korekci, probuzení medvědů či existenci a tudíž praskání valuační bubliny nevěří. Pokud by věřil, již nyní by se to projevovalo na cenách akcií odpovídajícím způsobem. V této souvislosti bych připomněl, že valuace, tedy konkrétně poměry cen k ziskům PE, mohou korigovat v extrémech přes pokles P, tedy cen. Nebo přes růst zisků E. Což je samozřejmě pro investory příjemnější způsob a ten, který trhy pravděpodobně očekávají nyní. Druhou možností je, že považují současné valuace za nějaký nový normál (žádná korekce PE ani nepřijde). Na takových „nový normál“ tezích se už ale pár investorů spálilo a já uvažuji spíše o tom, jak by zisky musely a mohly růst na to, aby valuace klesly přes ono „E“:
Pokud je nyní PE indexu SPX 500 kolem 23 a historický normál by byl kolem 16 - 17, platí například následující: Pokud by trh (P) měl ročně posilovat o 5 % (k tomu plus 1 – 2 % dividendový výnos) a zisky (tedy E) by rostly ročně o 10 %, za sedm let je PE na 16,6. Trh by tak pokrýval požadovanou návratnost a PE by se dostalo na historický standard. Stačí „jen“ onen sedmiletý 10 % růst zisků ročně. Dlouhodobý historický standard je přitom asi 6 – 7 % tempo růstu zisků.