Peter Orszag, bývalý ředitel kanceláře Bílého domu pro správu a rozpočet, pronesl na probíhající konferenci Buttonwood gathering slova, která by podle Jeffreyho Sachse nemohl říci, pokud by stále zastával svou funkci. Očekávaný rozpočtový deficit USA v roce 2015 bude podle něho dosahovat zhruba 5 % HDP. Kvůli velkému podílu mandatorních výdajů je však těžké si představit snížení výdajů překračující 0,5 % HDP. To znamená, že by mělo dojít ke zvýšení příjmů, podle ekonoma však není možné pro ně najít podporu v senátu. Nejlepší tak podle něho bude nechat v následujících letech postupně vypršet přechodné snížení daní prezidenta Bushe.
Uvedené poukazuje na to, že se současným politickým systémem v USA je těžké si představit, jak budou deficity sníženy. Možná bude potřeba krize; náhlý růst výnosů dluhopisů či kolaps dolaru, aby politici mohli z nutnosti úsporných kroků vinit nějaký vnější faktor.
Na konferenci vystupovali i ekonom Joseph Stiglitz, Ragu Rajan, profesor na University of Chicago, a investor Wilbur Ross. Jejich výhled ohledně vývoje americké ekonomiky nebyl optimistický. Stiglitz vidí řešení v keynesiánské stimulaci, Rajan ve vypořádání se s dlouhodobými problémy země včetně nerovnosti a nedostatečné odbornosti nezaměstnaných. Ross volal po vyřešení problémů s negativním čistým bohatstvím domácností. Všichni tři se obávají toho, že další kvantitativní uvolňování jen nafoukne další bubliny, což nikomu nepomůže. Podle Stiglitze dělá krutou chybu i Británie tím, že přijala program úspor. Rajan poukázal na to, že rostoucí vládní dluh byl používán na tlumení recesí v rozvinutých ekonomikách celých posledních 40 let. Nicméně nadále to již zřejmě nebude proveditelné, z důvodů tržních či politických. To by mohlo vyústit ve vyšší volatilitu ekonomiky.
Nassim Taleb na konferenci uvedl, že „evoluce nedělá předpovědi“. Nové druhy jsou podle něho přinášeny šoky, změnami klimatu a dostupnosti potravin. Příroda také poskytuje určitou míru nadbytku, který by měl proti šokům chránit – příkladem je to, že máme dvě plíce či ledviny. Příroda se ale nesnaží optimalizovat. Taleb se domnívá, že před krizí došlo k velkému nárůstu zadlužení, což vyžaduje velkou míru přesnosti v předpovědích, protože i malá chyba může vést k bankrotu.
Další problém znamenala asymetrická motivace, kvůli které obchodníci na trzích sázeli s penězi někoho jiného proti málo pravděpodobným událostem – proto máme hodně bohatých obchodníků a chudých investorů. A nakonec došlo k nepochopení málo pravděpodobných rizik, které vyvolalo používání finanční teorie typu „value at risk“. Tyto teorie jsou podle Taleba šarlatánstvím; používání podobných modelů bylo horší, než kdyby nebyly používány modely žádné – jejich užití bylo jako let přes Himaláje s mapou Saúdské Arábie. Řešením je zavedení malusů a penalizace obchodníků a vedení společností za vlastní chyby.
(Zdroj: Buttonwood's notebook)