Pro ty, kteří zažili neúspěšné snahy o odvrácení devalvace libry v letech 1961 – 1967, je série krizí kolem eura hrozivě povědomá. Je zde překvapivá ztráta důvěry, následuje série záchranných operací. Pak se zdá, že se vše vrátilo téměř do normálních kolejí, ale když se většina nedívá, přichází další krize, další záchranné akce, atd. Nakonec je boj vzdán.
V eurozóně již proběhla série záchranných operací a nyní je euro prohlašováno za zachráněné. Můžeme hádat, co přijde dál. Rozpad eurozóny bude chaotický a bude trvat, než se ujasní, zda přijde návrat k národním měnám, nebo zda budou vytvořeny dvě či více měnových oblastí. Německé trvání na nemožně tvrdých fiskálních politikách skutečně vyzývá k otázce, zda chce skutečně euro zachovat v jeho současné formě.
Fundamentální nestabilita současné eurozóny byla detailně popsána Christopherem Smallwoodem z Capital Economics. Jednoznačně ukazuje, jak nerealistické je omezení výdajů a zvyšování daní slíbené v zemích jižní Evropy výměnou za pomoc od MMF a dalších členů eurozóny. Ale i kdyby šlo urovnat závazky spojené s dluhy, zdaleka není vyhráno. Jednotkové náklady práce vzrostly relativně k Německu o 30 % a s jejich snížením by měli problémy i řečtí plukovníci, Franco, Mussolini či Salazar.
Euro-federalisté budou za záchranu měnové unie bojovat zuby nehty. Jsou silně podporováni bankami, které investovaly do zemí na okraji unie. Když je ale něco neudržitelné, udržet to nelze. Během období, kdy se o devalvaci libry nesmělo ani hovořit, měla malá skupina na ministerstvu financí „válečnou knihu“, která popisovala, jak se s tím, o čem se nesmí mluvit, vyrovnat, pokud k tomu dojde. Je těžké věřit, že podobný manuál nemají v Aténách, Frankfurtu a možná dalších městech.
Uvedené je výtahem z „The futile attempt to save the eurozone“, autorem je Samuel Brittan.
(Zdroj: FT)