Na Irech je v současnosti nejlepší to, že je jich tak málo. Irsko samo o sobě nemůže v Evropě napáchat velké škody, to samé lze prohlásit o Řecku a Portugalsku, které je považováno za další článek domina. Pak je tu ale Španělsko.
Na Španělsku je z americké perspektivy pozoruhodná podobnost jeho ekonomického příběhu s příběhem USA. Obě země prošly velkou bublinou na trhu s nemovitostmi doprovázenou silným nárůstem zadlužení privátního sektoru. Obě pak spadly do recese a přišel prudký nárůst nezaměstnanosti. A oběma zemím se zvětšují rozpočtové deficity kvůli poklesu příjmů a kvůli nákladům spojeným s recesí.
Na rozdíl od USA se ale Španělsko nalézá na pokraji dluhové krize. Vláda Spojených států problémy s financováním deficitů nemá, naopak náklad španělských půjček v minulých týdnech prudce rostl, což je odrazem obav z možného defaultu. Proč má tato země takové problémy? Kvůli euru.
Španělsko patřilo mezi země, které byly z přijetí eura nejvíce nadšené. A po určitou dobu šlo vše hladce. Evropské fondy proudily do země a podporovaly výdaje soukromého sektoru. Španělská ekonomika prožívala rychlý růst. Vláda byla mimochodem v těchto letech příkladem fiskální a finanční odpovědnosti: Na rozdíl od Řecka dosahovala rozpočtových přebytků, na rozdíl od Irska se intenzivně snažila regulovat banky, i když jen s částečným úspěchem. Na konci roku 2007 se španělský dluh v poměru k HDP pohyboval jen na poloviční úrovni ve srovnání s Německem. A ani nyní nejsou jeho banky ve zdaleka tak špatném stavu jako banky irské.
Pod vrchem ale rostly problémy. Mzdy a ceny rostly během boomu rychleji než ve zbytku Evropy, což pomáhalo k vytváření velkého obchodního deficitu. Když bublina praskla, průmysl nebyl ve srovnání s jinými zeměmi konkurenceschopný. Co teď?
Kdyby Španělsko mělo svou měnu jako Spojené státy, mohlo by ji nechat oslabit, což by zvýšilo konkurenceschopnost. S eurem to ale nejde. Namísto toho musí být dosaženo „vnitřní devalvace“: Musí být sníženy mzdy a ceny natolik, aby byly v souladu se mzdami a cenami v zahraničí. A vnitřní devalvace je nepříjemná. Běžně trvá roky, než nezaměstnanost stlačí mzdy. A padající mzdy znamenají padající příjmy, zatímco dluhy zůstávají stejné. Dochází tedy ke zhoršení problémů s dluhem.
To vše znamená, že výhled pro Španělsko je v následujících několika letech velmi špatný. Oživení USA bylo doposud zklamáním, zejména co se týče pracovních míst. Je tu alespoň nějaký růst a můžeme očekávat, že růst v budoucnu sníží deficity na kontrolovatelnou úroveň. Španělsko by na tom bylo lépe, kdyby euro nepřijalo. Snaha o opuštění měnové unie by však vedla k bankovní krizi. Pokud tedy tato krize nevznikne z jiných důvodů, což není nemožné, vláda tento krok pravděpodobně nebude riskovat.
Španělsko je tak zajatcem eura. Pro Spojené státy znamená dobrou zprávu skutečnost, že se v takové pasti nenalézají. Mimochodem v ní není ani Británie, která má se Španělskem porovnatelné deficity, ale u níž investoři nevidí riziko defaultu. Špatnou zprávou pro USA je to, že mocné politické síly se snaží spoutat Fed a odstranit tak velkou výhodu, kterou oproti Španělům máme. Doufejme, že Fed poslouchat nebude.
Uvedené je výtahem z „The Spanish Prisoner“, autorem je Paul Krugman.
(Zdroj: NYT)