O vzestupu zemí BRIC se píše neustále. Příběhy úspěšných ekonomik se však dějí i jinde. Podle analýzy časopisu The Economist se mezi deset nejrychleji rostoucích ekonomik uplynulé dekády vtěsnalo hned šest z Afriky (viz tabulka níže), a všechny přitom leží v subsaharské části kontinentu všeobecně považované za nejbeznadějnější oblast.
Deset nejrychleji rostoucích zemí na světe
(průměrný meziroční růst HDP v %)
Vedle vůbec nejrychlejší Angoly (v průměru 11,1% růst ročně, poháněný hlavně vývozem ropy) se do přední desítky dostaly ještě lidnatá Nigérie, Etiopie, Čad Mozambik a také Rwanda. Všechny zaznamenaly roční přírůstky v rozsahu 8 % a víc. Během 80. a 90. let se do podobného žebříčku probojovala jen Uganda, zbytek zabraly asijské ekonomiky.
Jenže v posledních deseti letech došlo k obratu. Průměrný růst v subsaharské Africe poskočil ze 2,4 % na 5,7 %, což je víc než 3,3 % dosažených v Latinské Americe. Za raketovým 8% růstem, který v uplynulé dekádě zaznamenávala Asie, sice africké ekonomiky stále zaostávaly, avšak většina asijského úspěchu šla na vrub Číny a Indie.
Nynější pozitivní trend bude podle všeho pokračovat: podle prognóz MMF bude v TOP 10 následujících pěti let sedm afrických zemí, Indie, Čína a Vietnam (s vyloučením Iráku a Afghánistánu, kde se po válce očekává ještě rychlejší oživení). Podle banky Standard Chartered čeká Afriku během dalších dvaceti let v průměru 7% hospodářský růst.
Částečně jde o přirozený proces. Nejchudší země mají zpravidla největší potenciál pro dohánění zbytku světa. Životní úroveň v subsaharské Africe dokonce řadu let klesala. V roce 1980 připadalo na každého obyvatele „černého kontinentu“ čtyřikrát větší HDP než v Číně, dnes je čínský HDP na hlavu třikrát vyšší než africký.
Současný vzestup je tažen zejména čínskou poptávkou po surovinách a vysokými cenami komodit. Svou roli sehrávají ale i další faktory. Africe prospěly vysoké objemy přímých investic ze zahraničí, obzvlášť z Číny, a také zahraniční pomoc a odpuštění dluhů. Hospodářský rozkvět zajišťuje i rostoucí domácí poptávka podpořená urbanizací a vyššími příjmy obyvatelstva. Zlepšila se i politika řady vlád. Tanzanie a Mozambik si během tučných let odkládaly stranou rezervy, které posloužily při ztlumení dopadů recese. Velkou výzvou pro surovinové exportéry bude vytvoření dostatečného množství pracovních míst pro populaci, která má roku 2030 vzrůst o 50 %.
(Zdroj: The Economist)