Před rokem 1800 docházelo k růstu ekonomiky, ten byl ale převážně „extenzivní“, takže příjmy na obyvatele se téměř neměnily. Po tomto roce se růst stával „intenzivní“ a zvyšoval se produkt na hlavu. Panuje konsenzus ohledně toho, že tato změna přišla v severozápadní Evropě, postupně se rozšířila na západ a se zpožděním na východ a na jih. Čínský zázrak – prudký růst po roce 2000 - má významné důsledky pro debatu o tom, proč k tomu došlo. A jak se vůbec Číně podařilo „vyhnout se“ průmyslové revoluci 19. století?
Podle posledních výzkumů se ekonomika Číny nacházela na stejné úrovni jako ekonomika západní Evropy. Kenneth Pomeranz ve své knize The Great Divergence uvádí, že průmyslová revoluce v Anglii přišla díky výhodným geografickým podmínkám (dostupnost uhlí) a díky koloniím, které Čína neměla. Můj výzkum ale ukazuje, že mzdy byly v různých částech Číny ve srovnání se severovýchodní Evropou maximálně poloviční.
V poslední analýze jsme se zaměřili na detailní odhady struktury a úrovně HDP v tehdejším Nizozemí a v Číně (provincie Hua-Lou). Podmínky v obou oblastech byly podobné, včetně obchodu, urbanizace a zemědělství. A v obou se vedly poměrně dobré záznamy o stavu ekonomiky. Velké rozdíly ale panovaly v produktivitě a příjmech na hlavu. Produkt na hlavu v Nizozemí byl o 86 % vyšší, produktivita byla asi dvojnásobná.
Vysvětlení spočívá z velké části v tom, že mzdy v Nizozemí byly o 70 % vyšší a úrokové sazby naopak mnohem nižší (data týkající se sazeb v Číně jsou ale velmi vzácná a nespolehlivá). Producenti na severozápadě Evropy i v Číně tak uzpůsobili výrobu těmto cenám výrobních faktorů. Situaci dobře demonstruje způsob čerpání vody v Číně, kde se využívalo lidské síly, zatímco v Nizozemí se používal princip mlýnu.
Neznámějším příkladem je ale asi tiskařství, které bylo vynalezeno v Číně, a pro komerční účely se používala technologie, která intenzivně využívala práci. Evropa se naopak již od poloviny 15. století orientovala na strojové tištění, které bylo kapitálově intenzivní a přinášelo vysokou produktivitu práce.
Výrazné rozdíly v cenách výrobních faktorů tak vedly k tomu, že si každá oblast vybrala rozdílný způsob výroby, přestože měly obě přístup ke stejné technologii. Čína byla v 19. století relativně rozvinutou ekonomikou, vysoké produktivity se však dosahovalo jen v zemědělství. A její rozvinutost neznamená, že byla připravena na průmyslovou revoluci. Ta byla procesem mechanizace, ve kterém drahou práci nahradily stroje poháněné uhlím. Čínské podniky ale motivaci k pohybu tímto směrem neměly.
Uvedené je výtahem z „Before the Great Divergence: The modernity of China at the onset of the industrial revolution”, autorem je Jan Luiten van Zanden.
(Zdroj: VOX)