Taylor: Optimální exit a Krugman mýlící se u investic a nezaměstnanosti

Ekonom John B. Taylor před časem poukázal na silnou korelaci mezi celkovými investicemi do dlouhodobých aktiv jako podílu na HDP a nezaměstnaností v USA během posledních dvaceti let. Známý zastánce fiskální stimulace Paul Krugman tuto úvahu na svém blogu kritizuje s tím, že je zavádějící sledovat celkové investice, protože většina jejich změn byla v posledních letech odrazem investic do bydlení. Vztah mezi nezaměstnaností a investicemi podniků je podle něho jen „politicky motivovanou ideologií“.

Taylor si ale výtky nenechal líbit a poukazuje na „úzký vztah mezi investicemi podniků a nezaměstnaností, který je ve skutečnosti užší, než vztah mezi nezaměstnaností a investicemi do bydlení“. První vztah je prezentován v prvním grafu, druhý ve druhém; Taylor uvádí, že korelace u prvního dosahuje -0,84, u druhého -0,68:
 


Zdroj: Blog Johna B. Taylora

Taylor se také věnuje strategii exitu Fedu. První explicitní návrh podle něho zazněl minulý pátek od Charlese Plossera z Philadelphia Fed, předtím zástupci Fedu jen vyjmenovávali nástroje, které se při exitu použijí. Ohledně Plosserovy strategie Taylor uvádí, že má dva atraktivní rysy:

Snaží se vrátit monetární politiku do pozice, kdy sazby bude určovat poptávka a nabídka rezerv. To znamená, že Fed sníží enormní nabídku rezerv na úroveň, která je bližší poptávce bank „při pozitivní sazbě“. Plosser navrhuje, aby rezervy klesly na 50 miliard dolarů, na konci QE2 budou dosahovat 1500 miliard dolarů, půjde tak o „dlouhou cestu dolů“.

Pozitivní je i to, že snižování rezerv je navázáno na pohyb sazeb, což „zachovává flexibilitu a predikovatelnost“. Na každý růst sazeb o 25 bazických bodů by připadlo snížení rezerv o 125 miliard dolarů plus dalších 50 miliard při každém zasedání FOMC. Po deseti zasedáních by bylo odstraněno 1450 miliard dolarů rezerv a ty by se tak dostaly na 50 miliard dolarů:



Zdroj: Blog Johna B. Taylora

Podle ekonoma by tato strategie snížila riziko na trzích, banky by mohly lépe pracovat se svými rozvahami a tvorba cen na trzích by probíhala jednodušeji, protože investoři by měli přesnější očekávání ohledně postupu Fedu.

(Zdroj: Blog Johna B. Taylora)