Je možné, že by měl Paul Krugman nakonec pravdu a my bychom se namísto snižování deficitů měli snažit o jejich zvyšování? Může mít pravdu John Williams, který jako prezident San Francisco FRB a volící člen FOMC podporuje QE3 s tím, že by mělo být časově neomezené? Domnívám se, že oba jsou naprosto mimo, je ale těžké argumentovat proti jejich jednoduchým a zdánlivě logickým řešením našich ekonomických problémů. Zdá se, že oba považují za příčinu nefunkční monetární a fiskální politiky to, že nebyly vyzkoušeny s dostatečnou intenzitou. Pokud nefungoval bilion dolarů, měli bychom vyzkoušet dvakrát tolik.
Podle Krugmana investoři nyní nabízejí americké vládě peníze tak levně, že ji v podstatě prosí, aby se ještě více zadlužila. Důvodem, proč leží výnosy dluhopisů tak nízko, je ale závazek Fedu držet sazby nízko až do roku 2014. Aby zajistil, že tyto výnosy neporostou, rozjel kvantitativní uvolňování QE1, QE2 a poté operaci Twist. Další na řadě může být QE3. Dluhopisový trh již nyní v podstatě neexistuje, protože byl znárodněn Fedem! A jeho nezodpovědná politika umožnila, aby nezodpovědnou politiku sledovala i vláda.
Podle Krugmana se výnosy nacházejí nízko, protože ekonomika prochází „šokem oddlužení“, který tlumí výdaje domácností a firem. A tvrdí, že „pokud jsou peníze levné, je čas investovat“. Zní to zajímavě, tato argumentace má však vážné vady na kráse. Jednou z nich je to, že porušuje základní pravidlo, které zní: Neexistuje žádný oběd zadarmo. Ani půjčky za nulové sazby nejsou penězi zadarmo, protože se projeví rychlým růstem dluhu. I přes veškeré hovory o investicích do infrastruktury a vzdělání je realita taková, že vláda peníze utratí v oblastech, které nevytváří žádný dodatečný příjem. Tzv. American Recovery and Reinvestment Act z roku 2009 stál 800 miliard dolarů, počet učitelů v zemi ale klesl o 313.000 a veřejné výdaje na stavební práce klesly o 14 %.
Typickou ukázkou toho, kam směřuje senilní společnost se štědrými programy sociální podpory, je Japonsko. Jeho vláda má k dispozici hodně peněz, desetileté vládní dluhopisy nesou výnos menší než 1 %. A vláda si také hodně půjčuje, její dluh dosahuje 200 % HDP. Jak píše WSJ, současní dvacátníci a třicátníci jsou rozezleni z toho, že musí přijímat místa s nízkými mzdami, protože firmy na dlouhodobý nízký růst reagují snižováním počtu pozic pro mladé a omezováním mezd a dalších výhod. Ti, kterým je dnes šedesát a sedmdesát, jsou spokojení, protože jich se přicházející problémy netýkají. I čtyřicátníci a padesátníci se zoufale snaží těmto problémům vyhnout. Těm nejmladším se to ale nepovede.
(Zdroj: Blog Eda Yardeniho)