Kreml si připsal další vítězství na poli energetiky a geopolitiky. Bulharsko jako poslední stát kývlo na investiční plán své sekce plynovodu South Stream, který má do Evropy přivádět ruský plyn po dně Černého moře, a obcházet tak nespolehlivé tranzitní země jako Ukrajina a Moldavsko. Finální smlouvu dnes podepsal šéf ruského plynárenského gigantu (8,8 USD, 1,09%) Alexej Miller se svým protějškem z bulharského energetického holdingu BEH. Bulhaři za to získali o pětinu nižší cenu pro ruské dodávky plynu na následujících šest let.
S vybudováním plynovodu, který se stanem zrcadlovým doplňkem německo-ruského potrubí Nord Stream v Baltském moři, už vyslovily souhlas vlády Maďarska, Srbska - a také Chorvatska a Bosny a Hercegoviny, kam budou z hlavní trasy vybíhat odbočky.
Získání souhlasu Bulharska bylo pro šéfa Gazpromu asi nejtěžším oříškem. Už začátkem roku si za předběžné kývnutí Bulhaři řekli o 11% slevu na plyn za tři letošní kvartály. I nyní byla největší překážkou na cestě k realizaci South Streamu úporná jednání o ceně na další roky, která probíhala do poslední chvíle před podpisem smluv. Výsledná sleva na plyn na dalších šest let se nakonec vyšplhala na solidních 20 % a bude platit od 1. ledna.
Bulharsku letos vyprší dlouholetý kontrakt na dodávky od Gazpromu, a proto se snaží zajistit si do budoucna co možná nejvýhodnější obchodní podmínky. Možnost sabotovat tak významný projekt, jakým je South Stream, se proto jevila jako mocná páka. „Dohodli jsme se na velmi preferenčních cenách pro Bulharsko,“ prohlásil Alexej Miller na tiskové konferenci po podepsání smluv. má prý v zemi také zájem na postavení paroplynové elektrárny.
Smlouva mezi Gazpromem a BEH předpokládá vznik joint venture, která bude zodpovídat za bulharskou sekci South Streamu o délce přes 500 km s předpokládanými náklady 3,3 mld. EUR. Očekává se, že lví podíl na financování převezme , který si pak náklady odečte z tranzitních poplatků – dividend joint venture. Bulhaři tak nebudou muset Gazpromu zastavovat svoji část akcií ve společném podniku a nebudou vystaveni riziku ztráty kontroly nad svojí sekcí plynovodu.
Bulharsko je zcela závislé na ruských dodávkách plynu, které k němu dosud proudily přes Ukrajinu a Moldavsko. Během plynové krize v lednu roku 2009 zemi rychle došly zásoby a řada lidí si doma nemohla zatopit. Sofie momentálně odebírá 3 mld. m3 plynu ročně při průměrné ceně 472 USD za 1000 m3.
Stavební práce na South Streamu by měly začít letos v prosinci, přičemž první dodávky by do Evropy měly začít proudit v roce 2015. O rok později by přes potrubí mělo být přepraveno 15,75 mld. m3 plynu, dál pak 47 mld. m3, přičemž plné kapacity, tedy 63 mld. m3 ročně, by měl projekt dosáhnout v roce 2018. Akcionáři podmořské části plynovodu jsou krom Gazpromu (50 %), italský koncern (17,34 EUR, -0,43%) (20 %), německý Wintershall (15 %) a francouzská energetika EdF (15 %). Krom severní větve se počítá i s odbočkou na jih do Řecka a dál do jižní Itálie.
Pod dobudování South Streamu bude moci veškeré dodávky do Evropy přesměrovat mimo ukrajinské tranzitní sítě, což Kyjev připraví o miliardy dolarů na přepravních poplatcích ročně. První větev Nord Streamu zatím příliš vytížená není. Při maximální kapacitě 27,5 mld. m3 plynu za rok bylo během 10 měsíců fungování potrubí transportováno 8,7 mld. m3 plynu. Částečně za to může špatný stav průmyslové výroby v Evropě, která v porovnání s minulým rokem stále klesá. Nyní na plný provoz nabíhá druhá větev o stejné kapacitě. Dohromady tedy přes Baltské moře může přicházet 55 mld. m3 ruského plynu ročně. S celkovou kapacitou South Streamu (63 mld. m3) se ruské podmořské plynovody dostanou na 118 m3 plynu ročně. K tomu je třeba připočíst běloruské plynovody, které již plně ovládá. Loni přes ně z Ruska do Evropy přiteklo 44 mld. m3 plynu. Celkový export Gazpromu na evropské trhy (bez Ukrajiny) se loni vyšplhal na 150 mld. m3 plynu. Od začátku roku tranzit přes ukrajinské plynovody klesl o 22 %.
První větší kontrakt v rámci stavby plynovodu South Stream získala ve výběrovém řízení Gazpromu společnost Strojgazmontaž, která vyrobí výchozí přečerpávací bod South Streamu – nejvýkonnější kompresní stanici na světě v hodnotě kolem 1 mld. EUR.
V rámci budování nové dodavatelské cesty už začal s realizací dvou projektů: Jižního koridoru, který by měl ruskou plynovodou soustavu připravit na zvýšený tok suroviny jižním směrem k pobřeží Černého moře, a samotného South Streamu, jehož podmořský úsek bude měřit 900 km. Náklady Jižního koridou jsou odhadovány na 9 mld. EUR, nový plynovod (pouze černomořský úsek) by měl stát 10 mld. EUR. Pozemní úseky na územích Bulharska, Srbska a Maďarska přijdou na 6 mld. EUR. Podle Gazpromu by od hlavního potrubí mohly být vedeny odbočky do Chorvatska a Bosny a Hercegoviny.
V následujících sedmi letech bude od Nižněgorodské oblasti k břehům Černého moře třeba položit 2446 km nového potrubí a postavit 10 nových kompresních stanic. Hlavní z nich – Russkaja – bude v první fázi dosahovat výkonu 224 MW. Po dokončení South Streamu, který by měl při plné kapacitě přepravovat 64 mld. m3 plynu ročně, bude muset být výkon stanice navýšen 448 MW, což zhruba odpovídá kapacitě jednoho reaktoru v Dukovanech. Russkaja se tak stane nejvýkonnější kompresní stanicí na světě, jelikož překoná konkurenční Portovou (366 MW), která pumpuje surovinu do nedávno dokončeného podmořského plynovodu Nord Stream na dně Baltu. Výroba výchozí stanice South Streamu by měla začít ve 4Q12.
Úspěch South Streamu zasadí vážnou ránu konkurenčnímu projektu Nabucco, který se snaží do Evropy přivést plyn od jiných než ruských dodavatelů, a krom diverzifikaci transportních cest tak zajistit i diverzifikaci zdrojů. S klesajícími šancemi na přežití Nabucca roste zájem producentů plynu, tranzitních zemí i evropských dovozců o alternativní řešení obcházející ruský a jeho tvrdé vyjednávací praktiky, které už řadu evropských energetických koncernů donutily ruského monopolistu zažalovat.
Nejnadějněji nyní vypadá budoucnost plynovodu TANAP (Trans-Anatolia Gas Pipeline), jehož stavba byla oficiálně schválena v červnu. TANAP by měl začínat na gruzínsko-turecké hranici a surovinu dopravit až k turecko-bulharskému pomezí. Odtud by mohla navazovat zkrácená verze Nabucca, přes niž by se plyn dostal až do střední Evropy. Hlavním investorem projektu bude ázerbájdžánská státní ropná společnost SOCAR, která je schopná poskytnout patřičné finanční prostředky na jeho realizaci. První dodávky z ázerbájdžánského pole Shah Deniz II by měly začít do Evropy proudit v roce 2018.
SOCAR bude většinovým vlastníkem a provozovatelem plynovodu; zatím s 80 % akcií. Turecká státní společnost Botas drží 10% podíl, zbylých 10 % patří rafineriím Turkish Petroleum. Cena projektu o počáteční přepravní kapacitě 16 mld. m3 plynu ročně (s možnosti zdvojnásobení) se odhaduje na 5-6 mld. USD.
Krátce po podepsání mezivládní dohody o TANAP vybralo konsorcium firem těžících na Shah Deniz pro pokračování TANAP v Evropě projekt Nabucco-West, zkrácenou verzi původního Nabucca, která by od turecko-bulharské hranice měla vést k obřímu zásobníku v rakouském Baumgartenu. Kratší a levnější Nabucco bude dlouhé 1300 kilometrů (oproti původním 3900 km) a bude mít počáteční kapacitu 10 mld. m3 plynu ročně s možností zvýšení na 23 mld. m3 ročně. Plyn by měl pocházet hlavně z Ázerbájdžánu a perspektivně z Turkmenistánu. Ve hře také zůstává další možné pokračování TANAP směrem k Itálii s názvem TAP (Trans-Adriatic Pipeline) podporované norským Statoilem. To by podle návrhu mělo vést skrze Řecko a Albánii.
(Zdroj: Bloomberg, Kommersant, Eurasia Daily Monitor)