Jak rychlé je vysokofrekvenční obchodování akcií (HFT)? Během čtení této otázky mohlo proběhnout několik desítek tisíc obchodů generovaných počítači, ty vítězné byly rychlejší o několik nanosekund. Podle jejich zastánců tyto obchody zvyšují likviditu, která je pro akciové trhy tak důležitá. Podle odpůrců jde naopak o hrozbu globálnímu finančnímu systému. Pavel Savor z Whartonu například uvádí, že vysokofrekvenční obchodníci možná jen vydělávají na úkor dlouhodobých investorů.
Vysokorychlostní obchody dnes každopádně dominují trhům a v sázce jsou enormní sumy peněz. Ty nejrychlejší obchody se zaměřují na využívání mezer mezi podáním a zveřejněním obchodního pokynu. Rozhodují setiny sekundy a klíčová tak může být i délka optických kabelů, které rychlostí světla signály přenášejí. Lidé touto rychlostí obchodovat nemohou, zastupují je algoritmy. V roce 2007 se tak na New York Stock Exchange pohybovalo přibližně 3000 obchodníků, dnes je jich tam jen asi 300 a mnozí se pouze starají o obchodující počítače.
Savor uznává, že HFT zvyšují likviditu, akademický výzkum týkající se této oblasti je ale ještě v plenkách. Podle ekonoma však může docházet k paradoxu, kdy HFT sice likviditu po většinu času zvyšuje, když se ale na trhu objeví problémy, tito obchodníci se stáhnou a likvidita prudce klesá. Dřívější obchodníci pracovali během růstu i poklesu trhu a obvykle na tom vydělali. Dnes ale prostě vytáhnou počítač ze zásuvky. I když někdy se jim to nepodaří dostatečně rychle, jak ukazuje případ Knight Capital. Jeho algoritmy začaly vysílat obchodní příkazy, které nebyl nikdo schopen zastavit až do chvíle, kdy byly všechny počítače vypnuty.
Joe Saluzzi a Sal Arnuk, kteří se ve své knize Broken Markets (nefungující trhy) tématem HFT zabývají, moc optimismu nemají. Už propad trhu v roce 1987 podle nich odrážel „zmanipulovanou hru“, které mohli čelit jen „napojení insideři“. HFT obchodníci se podle nich z trhu stáhnou při sebemenší známce problémů a považovat je tak za něco, co zvyšuje likviditu, je nebezpečné. Podle Saluzziho a Arnuka je tu HFT pouze proto, aby využívalo retailové i institucionální investory a „skalpovalo“ úspory domácností, vlády i firem. Výhodou HFT je to, že jeho uživatelé „vidí do budoucnosti“. Vědí totiž, jaký pokyn bude v následující mikrosekundě podán do systému. Není tedy divu, že bohaté finanční instituce platí draze za to, aby jejich servery byly co nejblíže burze.
Objevují se tak návrhy na regulaci HFT. Návrhy jdou od vynuceného pozdržení obchodů, přes různé poplatky a daně po omezení počtu transakcí za sekundu. Jde o prevenci těch nejextrémnějších jevů a scénářů. Podle některých ale trhy nebyly nikdy férovou hrou. Profesionálové na nich měli vždy výhodu a nemá tak cenu vracet se zpět v čase. „Je tu touha po zpomalení celého procesu, což by mělo vést k větší spravedlnosti. Ale spravedlnosti pro koho? Pro ty pomalé a líné?“ ptá se jeden z bývalých obchodníků na . Larry Tabb z Tabb Group si zase myslí, že „problém tkví v rychlosti světla“. Ti, kteří jsou blíže trhům, totiž podle něho budou mít vždy nějakou výhodu, protože jejich data musí urazit kratší vzdálenost. Nedomyšlená regulace HFT by podle něho nadělala škody a „mohla by trh úplně zničit“.
Zdroj: Knowledge@Wharton