Během dvanácti hodin minulý týden dvě z nejmocnějších světových institucí jmenovaly své nové nejvyšší vůdce. Mají společného to, že oba byli zvoleni v naprosté tajnosti. Mluvím teď o římsko-katolické církvi a o čínské vládě. Ale zatímco volba papeže Františka I. byla překvapením pro mnohé, jmenování Si Ťin-pchinga novým čínským prezidentem bylo rozhodnuto již před 5 lety, když byl zvolen do stálého výboru politbyra ÚV Komunistické strany Číny jako nejvýše postavený člen, který nebude v roce 2013 v důchodovém věku. Prezidentský úřad je v Číně čistě ceremoniální role. Soudruh Si byl jmenován do dvou nejdůležitějších funkcí v zemi, tedy do role generálního tajemníka Komunistické strany a předsedy Ústřední vojenské komise, již v listopadu 2012.
Soudruh Si je tím, čím se v Číně říká "princátko". Je synem jednoho z mužů, který vedl čínskou komunistickou revoluci, veterána “Dlouhého pochodu”, komunistického generála Si Čung-süna, který byl souputníkem Předsedy Maa. Si Ťin-pching je nyní prvním mužem páté generace vedení Čínské lidové republiky. První generace byla samozřejmě vedena všudypřítomným Velkým kormidelníkem Mao Ce-tungem, kterého si nejen milióny Číňanů budou navždy pamatovat jako autora neslavně známého Velkého skoku vpřed a Velké kulturní revoluce. Smrt Předsedy Maa a jeho dvou nejbližších spolupracovníků Čou En-laje a Zhu De v roce 1976, a brzy nato státní převrat a svržení Gangu čtyř Maovy vdovy Ťiang Čching započal novou éru vývoje Číny. Ta byla spojena s "druhou generací" vedení v čele s reformním Teng Siao-pchingem. K předání moci třetí generaci došlo v roce 1989 v souvislosti s událostmi na náměstí Nebeského klidu, kdy Teng nominoval jakou svého nástupce Ťiang Ce-mina. Čtvrtá generace vůdců, technokratů vedených Chu Ťin-tchaem, se dostala k moci v roce 2002 v prvním řádném předání moci dle nových nepsaných pravidel o maximálním funkčním období. Přívrženci čínského systému zdůrazňují, že strana, na rozdíl od jiných autoritativních režimů na světě, nebo např. katolické církve, dokázala vytvořit vskutku kolektivní vedení a zavedla povinný odchod do důchodu pro nejvyšší vůdce. Přestože ani v čínské ústavě ani ve stanovách KS se o tom nic nepíše, očekává se, že soudruh Si bude následovat svého předchůdce soudruha Chu a po skončení dvou pětiletých volebních období i on předá otěže nové generaci.
Političtí a ekonomičtí komentátoři na Západě se již několik měsíců pokouší číst z kávové sedliny jakékoliv náznaky změn pod vedením prezidenta Si. Jako obyčejně se do posledních podrobností zkoumá jeho politická kariéra. Dále se média zabývají neobvykle prominentní rolí, kterou bude patrně na veřejnosti hrát jeho manželka, populární zpěvačka folku Peng Liyuan, fakt, že president má rád zahraniční filmy jako Saving Private Ryan, a že jeho jediná dcera studuje na Harvardu (všechno jsou to údajné znaky pro-západní orientace). Byly analyzována místa, na která se vydal na své první oficiální domácí návštěvy jako generální tajemník (do "Zvláštní ekonomické zóny" v Šenženu, aby demonstroval podporu ekonomickým reformám, dale do velmi chudých vesnic v horách v Hebei, kde byl natáčen, jak se setkává s vesničany a byl tudíž ukázán jako muž lidu, a do třetice ke strategickým vojenským jednotkám, čímž se zdůrazňuje, jakou váhu klade prezident Si na armádu a svůj sen udělat z Číny vojenskou velmoc). Mnoho se toho napsalo o jídle, které jí na oficiálních stranických banketech (jen čtyři chody a polévku na rozdíl od svévolného utrácení jiných vysokých vládních úředníků), o přesných slovech, která prezident pronesl na stranické konferenci a na “soukromých” projevech ke členům strany. Od té doby, co se v roce 2010 Čína stala druhou největší světovou ekonomikou a předběhla Japonsko, se takovýmito analýzami tráví ve světě opravdu hodně času.
Takže měli bychom očekávat nějaké reformy, protože generální tajemník Si má rád americké filmy? Nový prezident Číny říká, že má sen, "Sen o Číně". Jeho ambicí je “vést čínskou renesanci, tak, aby Čína zaujala své právoplatné místo ve světě”. Podle některých čínských pozorovatelů ví Si Ťin-pching přesně, co udělá dál.
Skoro každá světová ekonomika v současnosti zápasí s nějakými démony. Problémy Starého kontinentu jsou dobře známé, nejnovější krize (tentokrát na Kypru, ale máme ještě spoustu jiných zemí, kam se pustit dál) je ve všech titulcích. USA tancují zvláštní tanec na melodii dobré zprávy / špatné zprávy s makroekonomickými čísly, spotřebitelským optimismem, růstem / poklesem akciového trhu, posilujícím / oslabujícím dolarem, atd., ale díky křehkosti oživení nedělají nicméně žádné kroky k řešení fundamentální dlouhodobé nerovnováhy mezi rozpočtovými příjmy a výdaji. Rozvíjející se trhy mají své vlastní trápení: přílišnou závislost na nerostných surovinách, zadluženost, stárnoucí obyvatelstvo (to platí jen pro Rusko), příliš silně regulované trhy, nedostatečnou infrastrukturu, inflaci. Čína je stále většinou komentátorů považována za nejzdravější a nejnadějnější ze zemí BRIC, ale existuje již také dlouhý seznam úkolů, kterých by se nové čínské vedení mělo zhostit. Jen čas poví, jestli a kdy se jim to podaří.
Experti poukazují například na to, že nové vedení musí najít přijatelnou rovnováhu mezi zachováním růstu ekonomie na současných cca 7.5 procentech a současnou kontrolou nemovitostní bubliny a spekulativních investic. Jakékoliv zpomalení může ohrozit zaměstnanost ve městech a tudíž vyvolat nebezpečnou lidovou nevoli. Jakékoliv zrychlení, a spekulativní investice a inflace vyletí nahoru. Příklad konce roku 2008 mluví sám za sebe. Tehdy vedla prudce klesající světová poptávka po čínském zboží ke ztrátě zhruba 20 miliónů pracovních míst. Peking, v obavě z následků, narychlo napumpoval do ekonomiky 4 trilióny yuanů (640 miliard dolarů), které okamžitě roztočily ceny nemovitostí a vedly k rozmařilému půjčování na místní infrastrukturní projekty ze strany provinčních vlád. Inflaci se dosud nepodařilo dostat pod kontrolu a obyvatelé měst jsou velmi rozhněvaní na rostoucí ceny nemovitostí.
Čína také trpí jedním z největších rozdílů mezi bohatými a chudými na světě. Tato propast se otevřela se zavedením ekonomických reforem, kdy si vládní úředníci přisvojili většinu blahobytu plynoucího z růstu a zbohatli opravdu nestydatě. Reforma systému registrace domácností neboli Hukou, je již opravdu nezbytná a měla by jak napravit nerovnosti, tak vést k podpoře domácí poptávky. Zhruba 158 miliónů z celkového počtu 250 miliónů práceschopné venkovské populace, kteří do současnosti přišli za prací z venkova do měst, se nemůže formálně přihlásit k pobytu a tudíž nemají nárok na zdravotní pojištění ani bezplatné vzdělání. To je nutí příliš šetřit a omezuje tolik potřebnou domácí poptávku.
Ona totiž největší světová komunistická země vůbec ani nepředstírá, že by byla příliš socialistická. Vzdělání je zdarma jen do 15 let, pak musí rodina platit. Zdravotní reforma, která by měla poskytnout více zdravotní péče potřebným, byla zahájena až koncem roku 2010. Do té doby a od zahájení tržních reforem na záčátku 80. let byla zdravotní péče těžce zanedbávána. V té době vláda zrušila původní model, kdy měla zdravotní péči o zaměstnance na starosti pracoviště a zemědělské komuny a převedla náklady na domácnosti a na nemocnice. Čínský zdravotní systém tak v současnosti platí v průměru 70% Vašeho účtu v místní nemocnici, ale už jen 30% za drahou péči na specializovaných pracovištích. V roce 2007 Světová zdravotnická organizace WHO označila čínský zdravotní systém za 144. nejhorší ze 190 zemí na světě co se kvality a dostupnosti týče, zaostávající i za daleko chudšími zeměmi jako je Haiti.
Čína musí rovněž učinit svůj impozantní růst více dlouhodobě udržitelným a méně škodlivým pro životní prostředí. Znečištění prostředí v městkých aglomeracích jako Šanghaj je úděsné. Vláda by se také měla snažit pozměnit zaměření ekonomiky ze současného exportního růstového modelu na více vyrovnaný model podporou dlouhodobé udržitelné domácí spotřeby a rozvojem odvětví služeb. Export v současnosti činí asi 30 percent čínského HDP a zaměstnává asi 200 miliónů lidí. Ale přílišná závislost na exportu výrobků s malou přidanou hodnotou činí Čínu zranitelnou vůči externím šokům. Vláda by tedy měla výrobce a exportéry podporovat v posunu směrem k výrobě technologicky vyspělejších produktů s vyšší marží (nevadí, že to způsobí zažívací potíže čínských zahraničním partnerům, kteří obviňují své čínské montážní závody ze systematického kopírování designu a porušování copyrightu). Další reformy by mohlo být trochu těžší prosadit, například reformu podporující přímé zahraniční investice čínských firem. Ta by pomohla vyrovnávat bilanci kapitálových toků. Nebo zlepšení regulace domácího kapitálového trhu, které by mohlo směřovat spekulativní kapitál směrem od problematických oblastí jako nemovitosti a stínové bankovnictví. Stínové bankovnictví v Číně sestává ze shromažďování depozit pro půjčování mimo oficiální bankovní kanály. Tento typ bankovnictví má odhadovanou hodnotu nejméně 1 trilión dolarů a roste skoro třikrát rychleji než tradiční kredit. Stínové bankovnictví je jedním z hlavních zdrojů kapitálu pro spekulativní development nemovitostí. Ale aby to nebylo tak jednoduché, rostoucí ceny nemovitostí sice na jedné straně podněcují sociální napětí, ale na druhé straně vytvářejí tolik potřebné příjmy pro místní administrativu, která se prohíbá pod tíhou dluhů.
Od začátku 90. let minulého století existuje v Číně nepsaná dohoda mezi komunistickou stranou a lidem: strana zůstane u moci a na oplátku zaručí růst prosperity. Ale obyvatelé Říše středu zdá se již nechtějí jen ekonomický růst. V poslední době se zdá, že chtějí také více svobody. Chybějící svoboda tisku a všudypřítomná korupce jsou často citovány jako hlavní příčiny lidové nespokojenosti. Zbavit se korupce v Číně se mi zdá jako nemožný úkol. Svobody a práv jednotlivce se naopak alespoň na papíře dá docílit snáze, ale Komunistická strana se tomu bude jistě snažit zabránit jak jen bude moci. Prezident Si sám jistě neudělá nic, co by destabilizovalo vládu jedné strany. Má v tom opravdu jasno: Strana, a ne Stát, musí i nadále kontrolovat armádu. Veřejně se vyjádřil, že se poučil z kolapsu Sovětského svazu, kde byla armáda depolitizována, oddělena od Strany a znárodněna, a Strana tudíž odzbrojena. Jako výsledek, říká generální tajemník Si, celý systém zkolaboval.