Kamarád se mě před pár týdny zeptal, zda by měl do svého investičního portfolia zahrnout i zlato. O této otázce začal uvažovat poté, co sledoval prudké změny ceny tohoto kovu, ke kterým došlo v minulých letech. V roce 2005 byla cena zlata na 500 dolarech za unci, v roce 2011 na 1800 dolarech, pak se propadla na současných 1300 dolarů. Instinktivně jsem chtěl na jeho otázku odpovědět záporně. Stejně jako většina ekonomů, které znám, jsem sám dost nudným investorem. V mém portfoliu zabírají 60 % akcie, 40 % dluhopisy, a to většinou v indexových fondech s nízkými náklady. Kdykoliv vidím, jak nějaká známá osobnost nabízí v televizi zlaté mince, kroutím očima. Pro mě se hromadění zlata podobá hromadění zásob a munice v očekávání apokalypsy.
Nechtěl jsem ale, aby moje rada byla založena jen na pocitech. Vím, že někteří investoři vidí zlato jako klíčovou část jejich portfolia. Například Richard Fisher, který působí jako prezident Federal Reserve Bank of Dallas, držel podle sdělení Fedu v roce 2012 zlato v hodnotě převyšující 1 milion dolarů. Ponořil jsem se tedy do akademické literatury zaměřující se na tuto komoditu a zjistil jsem následující:
Zlata není moc. Podle odhadů The World Gold Council bylo celkem vytěženo 174100 tun. Pokud toto množství vydělíme světovou populací, vychází nám méně než jedna unce na osobu. Podle nedávné studie z National Bureau of Economic Research, kterou provedli Claude B. Erb a Campbell R. Harvey, ale hodnota tohoto zlata dosahuje asi 9 % celkové tržní kapitalizace akcií, dluhopisů a zlata ve světě. Přibližně polovina zlata je držena ve formě šperků, asi 20 % drží centrální banky. Pokud bychom tedy chtěli založit podíl zlata v našich portfoliích na jeho dostupném množství, dosahovala by jeho váha asi 2 %.
Reálná návratnost zlata je nízká. V dlouhém období jeho návratnost sice převyšuje růst spotřebitelských cen, ale jen mírně. Robert J. Barro a Sanjay P. Misra odhadují, že mezi roky 1836 a 2011 vydělalo zlato v reálném vyjádření jen 1,1 % ročně. Krátkodobé vládní dluhopisy pak podle jejich odhadů generovaly 1 % návratnosti, dlouhodobé dluhopisy 2,9 % a akcie 7,4 %. Erb a Harvey používají originální měřítko velmi dlouhodobého vývoje ceny zlata. Porovnávají plat v armádě s tím, že římský císař Augustus platil jednomu legionáři a setníkovi 40,9 uncí zlata. V americké armádě dosahuje dnešní plat vojína a kapitána 38,9 uncí zlata. Za posledních 2000 let tak k velké změně nedošlo.
Cena zlata je vysoce volatilní – jeho návratnost se sice blíží návratnosti krátkodobých dluhopisů, volatilita se ale podobá spíše volatilitě akcií. To by investory mohlo vést k tomu, že se tomuto aktivu úplně vyhnou. Je tu ale ještě jeden faktor. Tím je diverzifikace a to, že mezi cenou zlata na straně jedné a cenami akcií a dluhopisů na straně druhé existuje jen malá korelace. Jeho zahrnutí do investičního portfolia tak může snížit celkové investiční riziko. Je těžké říci, jaká část portfolia by to měla být. Od mé averze ke zlatu jsem ale upustil a podle mého názoru by například onen 2% podíl v portfoliu mohl dávat smysl.
Autorem je N. Gregory Mankiw, který působí jako profesor ekonomie na Harvardu.
(Zdroj: NYTimes)