Století válek, revoluce a hospodářský rozvrat naučily Vietnamce jedno základní pravidlo: papírovým penězům se nedá věřit. Jako bezpečnější úložiště hodnoty tamní domácnosti zvolily zlato, jehož podle odhadů nashromáždily 300 až 400 tun v hodnotě 20 mld. USD. Centrální banka by toto bohatství chtěla využít k podpoře dongu, jemuž se na měnových trzích v posledních letech nevede, a také k zvýšení investiční aktivity v ekonomice.
Převedení cenného kovu, který byl do země z větší části nelegálně proprašován a zhruba odpovídá úrovni oficiálních zlatých rezerv Velké Británie) na dongové úspory má pomoci měně, která za posledních pět let vůči dolaru oslabila o 21 % a která se dosud netěšila příliš velké důvěře obyvatelstva.
Držba zlata „odráží jak vietnamské kulturní hodnoty, tak nedostatek víry v hodnotu dongu,“ tvrdí Trinh Nguyen z hongkongské pobočky banky (7,27 GBP, 0,55%) s odkazem na vysokou inflaci a časté devalvace, které měnu v minulosti provázely.
Zvýšená poptávka po zlatu navíc kurzové problémy země prohlubuje. Importéři prodávají dong, aby mohli v zahraničí nakoupit komoditu za dolary, což tlačí na oslabení vietnamské měny a také omezuje množství volně dostupného kapitálu v ekonomice. „Držba zlata není produktivní investicí,“ dodává Trinh z .
K zastavení přílivu zlatého kontrabandu a přesvědčení lidí o prodeji komodity má přispět série opatření. Centrální banka se prohlásila monopolním dovozcem zlata a společnost Saigon Jewelry jediným zákonným výrobcem prutů. Od začátku července komerční banky nesmí úročit vklady ve zlatě, a naopak za ně musí vybírat poplatek.
Po dramatickém odlivu kapitálu ze všech rozvíjejících se ekonomik, který odstartovaly spekulace o brzkém konci kvantitativního uvolňování v USA, byla vietnamská centrální banka poprvé od roku 2011 přinucena k devalvaci dongu. Zároveň snížila strop úrokových sazeb dolarových vkladů, aby lidi odradila od držby zahraniční měny a rozšířila své devizové rezervy. Krom toho stát založí zvláštní fond, který bude od bank vykupovat nesplácené úvěry, aby tak podpořil investiční aktivitu.
S příchylností obyvatelstva ke zlatu bojuje i vláda Indie, největšího konzumenta vzácného kovu. Ani opakované zvyšování dovozních cel a výzvy některých obchodních sdružení k zastavení prodejů mincí a prutů maloobchodníkům nepomohly zastavit propad rupie na historické minimum. Schodek běžného účtu platební bilance mezitím dosáhl rekordní úrovně.
V minulosti přitom byla přijímána daleko radikálnější opatření. Během Velké hospodářské krize v roce 1933 bylo ve Spojených státech exekutivním příkazem prezidenta zakázáno hromadění zlatých prutů, mincí i certifikátů. Občané museli své rezervy prodat Fedu. Za neuposlechnutí příkazu hrozila velká pokuta (kolem 200 tisíc USD na dnešní peníze), případně až 10 let vězení. Většina patricijských rodin v reakci převezla své zlaté poklady do Švýcarska.
I když nebude lehké přesvědčit Vietnamce o tom, že ukládání bohatství v jiných aktivech než ve zlatě je výhodnější, centrální bance pomáhá 27% pokles ceny zlata za uplynulých devět měsíců. Dong za tu dobu vůči dolaru oslabil o 1,8 %.
Kvůli zvýšené poptávce po zlatu a dovozním restrikcím si Vietnamci musí za komoditu značně připlácet. V dubnu, kdy kov vstoupil do medvědího teritoria, činila prémie oproti světové tržní ceně zhruba 230 USD za unci. Cenový diferenciál má za následek to, že zhruba polovina spotřebovaného zlata je přes hranice dovážena načerno.
Přes hluboce zakořeněné zvyky se přístup Vietnamců k úsporám pomalu mění. Dovoz zlata (legální i kontraband) loni meziročně klesl o 24 %. Zlaté vklady v bankách od začátku roku do konce května propadly o 75 %. Větší transakce typu prodejů nemovitostí či aut začínají být vyčíslovány pouze v donzích.
(Zdroje: Bloomberg, NYT, Reuters)