Dlouhodobá stagnace je velmi starým konceptem. Původně hovořil o tom, že může dojít k chronickému poklesu investic pod úspory, který by vedl k útlumu a vysoké nezaměstnanosti. Dnes hrozí něco, čemu říkám „nová dlouhodobá stagnace“. Vyspělé ekonomiky mohou mít totiž velké problémy s tím, aby investicemi absorbovaly všechny své úspory. Pokud se budeme snažit tuto situaci řešit vyšší nabídkou likvidity, čelíme významnému riziku bublin a finanční nestability. Například ve Spojených státech dosahuje pokrizový růst v průměru 2 %, což je úroveň, která se nachází pod naprostou většinou odhadů potenciálu americké ekonomiky. Důvodů může být řada, ale každopádně už je to dlouho, co byla americká ekonomika schopna rychle růst takovým způsobem, aby to neohrožovalo finanční stabilitu.
Proč by měly úspory tendenci být vyšší než investice? Proč by obě nevyrovnal pokles sazeb? I zde existuje řada odpovědí. Podle mého mínění ale úspory zvyšuje rostoucí příjmová nerovnost a rostoucí podíl zisků na příjmech. Příjmy jdou totiž stále více směrem k těm, kteří více spoří. K tomu se přidává nutnost posilovat rozvahy a tudíž více spořit, či nutnost spořit více, abychom při nižších výnosech měli více na důchod nebo studia. Co se týče investic, je tu velká tendence k poklesu cen. To se týká zejména informačních technologií.
Bylo by chybou považovat nové jevy automaticky za něco, co tu bude nastálo. Je ale rozumné předpokládat, že pokud něco neuděláme, popsané faktory budou vyvolávat stále větší tenze. Významným aspektem celé věci je fiskální stimulace, k tomu je nutno přidat podporu exportů a odstranění bariér, které brání investicím soukromého sektoru. Důležité je to, že během posledních pěti let byl Fed ve své politice omezen tím, že nemůže snížit sazby pod nulu. Podle mého názoru by nejlepší strategie měla mít větší rovnováhu mezi fiskální a monetární politikou. To ale neznamená, že monetární politika má být nyní v každém případě utažena, protože to by mělo vysoce negativní důsledky.
I stimulace poptávky prostřednictvím mimořádně uvolněné monetární politiky má ale svá negativa. Jsou tu otázky ohledně efektivity provedených investic, je tu problém férovosti. Nízké sazby například podporují ceny aktiv a z této politiky těží zejména ti nejbohatší. Současná monetární politika sebou nese úroveň sazeb a míru likvidity, se kterými nemáme žádné historické zkušenosti. Existuje tak vysoká nejistota ohledně vývoje ve vzdálenější budoucnosti. Odpovědnost za finanční stabilitu se v současném prostředí přesouvá do oblasti takzvaných makroprudenčních nástrojů. Ani s nimi nemáme mnoho zkušeností a jejich používání možné nebude tak jednoduché, jak doufáme.
Uvedené je výtahem z rozhovoru s ekonomem Larrym Summersem.
Zdroj: NewRepublic