Kéž bych věděl, kam se ekonomika letos vydá. Pak by bylo lehké zbohatnout. Ale já to nevím a stejně je na tom každý ekonom. Čelíme nejistotě, ale zároveň víme, jaké jsou její hlavní zdroje. Pro vývoj v tomto roce budou podle mého názoru rozhodující následující otázky:
Za prvé, kolik volných zdrojů existuje na trhu práce? Nezaměstnanost v USA se nyní nachází na 5,8 %, a pokud bude současný trend pokračovat, dostane se v půlce roku o další půl procentního bodu níže. Podle některých ekonomů tak dosáhneme plné zaměstnanosti. Většina poklesu nezaměstnanosti je ale odrazem klesajícího počtu lidí, kteří tvoří celkovou pracovní sílu. Pokud by měla silnější ekonomika motivovat více lidí k tomu, aby se vrátili do práce, nebo k jejímu hledání, oživení by před sebou mělo stále dlouhou cestu předtím, než dosáhneme plné zaměstnanosti. Navíc stále existuje velký počet lidí, kteří mají pouze zkrácený úvazek, ale chtěli by mít plný.
Další zlepšování bude také záviset na tom, zda se dlouhodobě nezaměstnaným podaří nalézt novou práci. Pesimisté tvrdí, že právě dlouhodobá nezaměstnanost byla hlavní brzdou evropské ekonomiky v posledních desetiletích. V USA se ovšem zdá, že tento problém by nemusel být tak palčivý. Celkově tedy skutečně nevíme, kam až může nezaměstnanost klesnout bez toho, aby začala růst inflace. Bude se hodně debatovat o tom, zda to je na 5 %, či na 5,5 %, ale výzkum ukazuje, že to může být ještě znatelně méně. Během vlády prezidenta Clintona byla nezaměstnanost na 4 % bez toho, aby se objevily inflační tlaky.
Za druhé, bude Fed používat svůj inflační cíl ve výši 2 % jako skutečný cíl, či maximum, kterého může inflace dosáhnout? Oficiálně se tvrdí, že Fed by toleroval přechodný růst inflace nad toto číslo stejně, jako toleruje inflaci pod cílem. Už nyní probíhá normalizace monetární politiky, přestože Fed podle svých projekcí neočekává, že inflace v následujících několika letech překročí 2 %.
Za třetí, jak rychle musí ekonomika růst a zároveň zůstat zdravá? Řada ekonomů se domnívá, že zdravá americká ekonomika roste alespoň o 3 %. Průměrný růst po roce 2000 ale dosahuje 1,9 %, poslední fáze expanze přinesla průměrný růst 2,3 %. Do značné míry to je dáno demografickým vývojem a namísto 3% zdravého růstu bychom dnes měli z tohoto důvodu hovořit o 2 %. Dříve musela ekonomika vytvořit měsíčně 150 000 pracovních míst, aby vstřebala nově se ucházející o práci, nyní možná stačí 50 000 míst.
Za čtvrté, může americká ekonomika upalovat vpřed bez toho, aby jí pomáhal zbytek světa? Spojené státy zaznamenaly v roce 2014 nejsilnější růst mezi vyspělými ekonomikami. Japonský optimismus se změnil v pesimismus, Evropa se potácí na prahu recese. Čína zpomaluje a ruské hospodářství stojí na pokraji krize. Nejde jen o to, že slábne zahraniční poptávka. Její slabost se také projevuje na síle dolaru, a to zdražuje americké exporty. Tyto negativní faktory přicházející z globální ekonomiky mohou lehce zbrzdit to, co je stále křehkým oživením.
Za páté, jaké budou důsledky nízkých cen ropy? Pokles cen ropy obvykle funguje jako snížení daní, které by mělo podpořit růst. Spojené státy jsou ale dnes také významným producentem ropy a nižší ceny ropy znamenají nižší tržby energetických firem. Američtí těžaři mají přitom dost vysoké náklady a jejich investice mohou být v prostředí nízkých cen neziskové.
Nakonec se dostáváme ke klíčové otázce: Jaké jsou podle definice Donalda H. Rumsfelda „neznámé neznámé“ tohoto roku? Většinou dochází k tomu, že na ekonomiku dolehne nějaký šok, který se nedal předem odhadnout. Platí to o cenách ropy, finanční krizi a dalších faktorech. Byl bych rád, kdybych toho o letošním vývoji mohl říci více, ale pokud chci být férový, musím se zaměřit zejména na to, co nevíme. Namísto projekcí tak dám k dobru jednu radu: Připravte se na nejhorší, doufejte v nejlepší a počítejte s tím, že budete překvapeni.
Autorem je Justin Wolfers.
Zdroj: NYTimes