Ruské hospodářství poprvé od rozpadu Sovětského svazu roste, z hyperinflace se stal jednociferný růst cen a řada ekonomů odhaduje dlouho očekávaný ekonomický obrat. Psal se rok 1997. Dnes již víme, že realita byla jiná. Rok 1998 byl pro Rusko zlomový a bolestivý. Příčin ruské krize byla řada - jak interních, tak externích.
V 90. letech byl výběr daní na velice nízké úrovni a státní rozpočet trpěl vysokými chronickými deficity. První válka v Čečensku byla jen další ranou pro státní finance. Celkové státní zadlužení bylo v roce 1997 50 % HDP, o rok později, už vlivem krize, vyskočilo na 75 % HDP. Značná část tohoto dluhu představovala krátkodobé závazky a zhruba 70 % celkového zadlužení bylo denominováno v amerických dolarech. Což nevadilo, dokud byl ruský rubl k dolaru uměle zafixován. Konkrétně se rubl mohl pohybovat v pásmu 5,3 – 7,1 RUB/USD. Nicméně celkové zahraniční rezervy (záchranný polštář a zároveň finance na podporu rublu) dosahovaly jen 25 miliard dolarů. I když ekonomické vyhlídky byly pozitivní, stav veřejných financí byl tristní a záchranný polštář příliš měkký. Stačilo málo, aby se vratká ruská ekonomika destabilizovala.
To co přišlo, byl však úder z čistého nebe. Propukla asijská finanční krize a prudce začaly padat ceny ropy - hlavního ruského vývozního artiklu a zdroje příjmů. Propukla panika. Investoři začali ze země utíkat, ruská centrální banka neudržela pevný kurz vůči dolaru, přišla o zahraniční rezervy, zvýšila úrokové sazby a nakonec země nebyla schopná dostát svým krátkodobým závazkům. 17. srpna 1998 vyhlásilo Rusko bankrot.
Rozčarování bylo trpké. Ruské hospodářství se propadlo, centrální banka musela upustit od fixního kurzu, inflace vyskočila na dvojciferná čísla a zemí se šířily sociální nepokoje. Jak je ale na tom Rusko dnes? Poučilo se z předešlé krize? Jsou ekonomika a veřejné finance v lepší kondici než v 90. letech? Bude se scénář opakovat?
Na závislosti na ropě, a komoditách obecně, se prakticky nic nezměnilo. Rusům se prostě líbí vysoké a pohodlné příjmy. Co se týče politického uskupení, kleptokracie jen kvete a korupce i slabá úroveň corporate governance jsou stále na denním pořádku. Strukturální ekonomické reformy se neustále oddalují.
Ve srovnání s dřívější krizí existuje i řada rozdílů. Rusko sice nezměnilo své chování (jak ekonomické, tak expanzivní), zato alespoň akumulovalo objemné zahraniční rezervy z ropných příjmů v dobrých časech. Ačkoli z těchto rezerv centrální banka vehementně čerpá – opět se snaží stabilizovat rubl – a tyto rezervy se rychle tenčí, stávajícím tempem ještě několik let vydrží. Rozpočty byly do minulého roku víceméně vyrovnané a státní zadlužení je jedno z nejnižších na světě, i když hodně ruského dluhu se přesunulo na státem vlastněné nebo kontrolované podniky.
Bohužel ne vždy jsou rozdíly mezi rokem 1998 a současnou krizí pozitivní. Například v roce 1998 na Rusko nebyly uvaleny mezinárodní sankce, a nebyl tak vyhrocený konflikt se západními mocnostmi.
Závěrem, ruská ekonomika a finance jsou v daleko lepším stavu než v roce 1998. Výchozí pozice je silnější. Rusko je tudíž schopné přestát období nízkých cen ropy mnohem déle i na nějakou dobu překlenout omezený přístup na mezinárodní kapitálové trhy. Tudíž 1998 ? 2015. Rezervy však nevydrží věčně. Klíčovým faktorem je momentálně ruská „ochota“ splácet své zahraniční závazky. Brzy může vzejít do popředí „schopnost“ splácet. 1998 = 2018?
Richard Stadler, analytik ČSOB Asset Management