Je jasné, že predikce týkající se velmi vzdálené budoucnosti nelze brát tak úplně vážně. V jedné oblasti jsem si ale poměrně dost jistý i v případě dlouhodobého vývoje. Jde o solární energii, která se podle mého mínění stane dominantním zdrojem energie ve světové ekonomice. Otázkou není to, zdali se tak stane, ale jen kdy. Možná k tomu dojde mnohem rychleji, než čekají optimisté. Třeba už v roce 2050. Nebo to bude až v roce 3000. Jednou k tomu ale dojde a důvod je velmi jednoduchý: Solární energie se od ostatních zdrojů liší, a to způsobem, který je přesně vhodný pro potřeby, které v novém tisíciletí máme.
Všechny ostatní zdroje generují elektrickou energii v podstatě stejným způsobem: Otáčejí turbínou. Týká se to uhelných, plynových i jaderných elektráren. Větrné elektrárny mají turbíny také, stejně jako elektrárny vodní. Solární zdroje ale fungují jinak a přeměňují sluneční světlo přímo na elektrickou energii. Rozdíl se může jevit jako čistě technická věc, ale má velké praktické důsledky. Solární energie má díky němu velkou výhodu, protože nevyužívá žádné pohybující se jednotky. Jejich údržba a provoz jsou tak velmi levné. V podstatě stačí udržovat zařízení čisté.
U solární energie také není třeba žádného paliva, po počáteční investici už se elektrická energie vyrábí bez nákladů. A k tomu se přidává nulové znečištění životního prostředí. V současné době sice vzniká znečištění při výrobě panelů, ale v principu neexistuje důvod, proč by se tato zařízení jednou nemohla vyrábět z plně recyklovatelných materiálů.
Solární výroba elektrické energie také umožňuje rozdělení na mnoho malých jednotek. Může být využívána kdekoliv, kam zasvítí slunce. Skeptici poukazují na to, že malé jednotky mnoho energie nevytvoří a pokud by solární energie skutečně měla mít velký význam, musela by být vyráběna na obrovských plochách. Podle skeptiků to představuje rozhodující omezení pro celou tuto oblast a civilizace bude potřebovat nějaký koncentrovanější zdroj energie. Podle mého názoru tomu tak není.
Současné panely, jejichž cena klesla zejména díky výrobě v Číně, jsou stále poměrně dost velké a těžké. Jejich výroba vyžaduje použití toxických chemikálií a jejich efektivita se pohybuje mezi 10 – 15 %. Tato omezení se ale netýkají solární energie jako takové. Vědci už nyní experimentují s méně škodlivými materiály a nové panely už mají efektivitu kolem 20 %. V laboratorních podmínkách dokonce dosahuje až 46 %, což je více než trojnásobek běžných hodnot.
Se zmenšováním celé technologie bude možné využívat střechy, silnice, zastávky autobusů, a podobně. Do nové infrastruktury bude technologie montována naprosto běžně, panely už nebudou samostatným produktem, ale součástí řady jiných. Levnější bude i skladování elektrické energie a tudíž se vyplatí i výroba menšího množství, které ale bude postupně skladováno. Může například dojít k tomu, že elektromobily nebude nutné dobíjet u zařízení napojených na síť, ale u míst, která budou samostatně vyrábět a skladovat elektřinu. K tomu se pravděpodobně přidá rozvoj bezdrátového dobíjení. To bude k dispozici všude – od laviček až po autobusy.
Bude tedy solární energie vyrábět dostatek elektřiny? V tuto chvíli by pro města, jako je New York, nešlo tímto způsobem vyrobit dost elektrické energie ani v případě, kdyby byl panely pokrytý každý čtvereční metr jejich rozlohy. Otázkou zůstává, jak na tom budeme za 30 či 50 let. Netýká se to pouze samotné výroby, ale i distribuce a všech přidružených systémů a produktů. S novým energetickým modelem mohou vznikat úplně nové systémy, které budou chytřejší a efektivnější. Podle mého optimistického názoru dosáhne světová spotřeba energie vrcholu ke konci tohoto století. Nabídka elektrické energie vyrobené z té solární bude naopak růst a v určitém bodě dojde k protnutí této nabídky a klesající poptávky. Budoucnost patří solární energii, ostatní zdroje budou odsunuty na okraj.
Moji predikci by mohla ohrozit řada věcí. Patří mezi ně například jaderná fúze či obloukový reaktor Tonyho Starka (obojí má asi tak stejnou pravděpodobnost). Pokud se ale vývoj bude ubírat zhruba stejným směrem jako nyní, je můj solární optimismus namístě. Nakonec zjistíme, že v energetice to je podobné jako v jiných oblastech a fragmentované systémy jsou lepší než obrovské lokální jednotky.
Autorem je David Roberts.
Zdroj: VOX