Na Twitteru byla před několika dny jednou skupinou aktivistů rozjeta kampaň s názvem #ResistCapitalism. Tato snaha o „odpor vůči kapitalismu“ má levicový nádech a mohli bychom ji považovat za nevýznamný jev. Rétorika některých politiků ale ukazuje, že diskuse nad tím, který ekonomický systém je nejlepší, je stále relevantní.
Mohli bychom se domnívat, že s pádem Sovětského svazu a úspěšnou liberalizací Číny a Indie se celá diskuse o výhodách a nevýhodách kapitalismu ukončila. Podle průzkumu organizace Pew z roku 2014 je podpora ekonomiky svobodného trhu stále vysoká, a to po celém světě. Jen v několika málo zemích lidé nesouhlasí s tvrzením, že „většina lidí se má lépe v tržní ekonomice, i když někteří lidé jsou v ní chudí a někteří bohatí“. Mezi tyto země patří Řecko, Španělsko, Argentina, Japonsko a Jordán. Ale i v těchto zemích je skutečná opozice vůči kapitalismu nevýrazná.
Pro širokou podporu kapitalismu existuje řada dobrých důvodů. Během posledních zhruba 25 let jsme viděli enormní zlepšení životního standardu v chudých i vyspělých zemích. Počet lidí žijících v extrémní chudobě se propadl i přesto, že světová populace dále roste. Menší počet lidí trpí hladem. A je jasné, že hybnou silou tohoto vývoje je právě kapitalismus. Svět díky němu představuje lepší místo k životu. Proč jsou tedy někteří mladí idealisté přesvědčeni, že je třeba se kapitalismu bránit?
Jedním z důvodů může být prostá ignorance. Mladí tradeři na Wall Street ignorují nebezpečí bublin, protože oni sami zažili jen časy boomu. Stejně tak mladí lidé z bohatých zemí nezažili tíhu života v komunistické zemi, že ve feudálním systému. Levicoví aktivisté znají pouze problémy, které sebou nese kapitalismus. Tedy například příjmovou nerovnost, nejistotu udržení si pracovního místa či povrchnost spotřebního života. Pro ně jsou tyto problémy velmi významné, protože ve vyspělých zemích už to jsou jediné problémy, které existují.
Mohli bychom tedy nad celým levicovým hnutím mávnout rukou s tím, že jde o rozmazlené děti, které si neváží toho, jak dobře se mají. Podívejme se ale nejdříve na to, proti čemu vlastně bojují. Je tu totiž také pravicové libertariánské hnutí, které během posledních 35 let rovněž výrazně přestřelilo. Například prezident Ronald Reagan tvrdil, že jediným problémem je vláda. Následovaly ho řady akademiků a politiků, kteří ve své snaze zabít vládu ignorovali klíčové aktivity, které vláda musí zajišťovat. Týká se to školství, investic do infrastruktury, výzkumu a vývoje a dalších oblastí, kterým se soukromý sektor nevěnuje.
Snahy o omezení státu blahobytu šly ve vyspělých zemích ruku v ruce s růstem příjmových nerovností. V globální ekonomice jako celku sice příjmová nerovnost klesala, ale pracující lidé ve vyspělých zemích čelili stále větší a větší nerovnosti. Přílišná liberalizace může vést k tomu, že se lidem začne nedostávat toho, co chtějí a potřebují. A některé studie ukazují, že vládní sektor je klíčový i z hlediska ekonomického růstu. Pokud je to pravda, pak příliš mnoho reaganismu zvyšuje chudobu každého z nás.
Je tak možné, že přehnané požadavky a rétorika z levé části politického spektra znamenají pouze reakci na stejně přehnanou rétoriku od pravice. Svobodný trh dokázal zázraky, ale čistý a ničím nemezovaný kapitalismus je něčím, čemu bychom se měli bránit. Ve skutečnosti je totiž nejlepší nudná smíšená ekonomika, která stojí na kapitalismu, ale obsahuje i prvky socialismu. Takový typ ekonomiky ale zřejmě není pro nikoho dost inspirující na to, aby na sociálních sítích zakládal hnutí na jeho obranu.
Autorem je ekonom Noah Smith.
Zdroj: Bloomberg