Za tímto na první pohled vysokým číslem se skrývají závazky tuzemských podniků, finančního sektoru a nakonec i veřejného sektoru. Dokonce se do této zadluženosti počítají i v posledním roce populární nákupy českých státních dluhopisů ze strany zahraničních investorů nebo depozita klientů ze zahraničí. Když vezmeme v úvahu masívní devizové intervence vyvolané přílivem peněz do ČR v loňském roce, tak meziroční nárůst „dluhu“ není až tak překvapivý.

ČR, respektive tuzemské subjekty na konci loňského roku„dlužily“ v zahraničí 3,1 bilionů korun. Oproti předchozímu roku došlo k nárůstu dluhu o 186 mld. korun a to především v důsledku zvýšeného zájmu investorů o české vládní dluhopisy.
Když se podíváme dále do struktury, tak zjistíme, že největší část „dluhu“ představují půjčky (38 %), dluhopisy (34 %) a depozita zahraničních subjektů v ČR (20 %). Nadpoloviční části závazků jsou navíc dlouhodobé a tím pádem není třeba nejnovější čísla přeceňovat. Ještě nedávno se sice za bezpečnou hranici zadlužení považovalo cca 40 % HDP, avšak poté, co se změnila metodika výpočtů zahraničního dluhu a pojem zadlužení se výrazně rozšířil, tak se tato hranice bezpečí stala naprosto irelevantní.