Z hlediska nových ekonomických dat by měl být tento týden nudou, přesto je jasné, že se může zařadit mezi týdny přelomové. Příčinou je přirozeně vyvrcholení volebního souboje o křeslo amerického prezidenta. Nicméně o tomto tématu toho již bylo napsáno více než dost (i mnou), nyní zbývá jen čekat. A toto čekání na výsledek souboje dvou politických „značek“ Trump a Clinton si můžeme ukrátit pohledem svět značek korporátních (a na jejich vliv na celou ekonomiku).
Společnost Prophet provedla průzkum mezi cca 15 000 spotřebiteli a ptala se jich na více než 300 značek v 27 odvětvích. Tento průzkum měl za cíl identifikovat ty značky „bez kterých se lidé neobejdou“. Které to jsou? Asi nepřekvapí, že v USA na prvním místě dominuje , další pořadí je ale zajímavé více. Já jej vnímám tak, že jde o seznam druhů zábavy. Jinak řečeno, jde o důkaz toho, že jsme se opět značně posunuli do doby „měkké“, kdy ty nejdůležitější značky v našem životě souvisí zejména s tím, jak trávíme volný čas a jak se bavíme:
Podívejme se ještě na to, jak vypadá situace v Německu a Číně. Pokud uplatním výše zmíněnou logiku, v Německu trochu „přitvrdilo“, protože do první desítky se dostalo Lego (což je ovšem stále zábava) a hlavně Bosch. Ale celkový obrázek je hodně podobný tomu americkému: Neobejdeme se bez zábavy:
Jak ukazuje poslední obrázek, v Číně už je situace přece jen trochu jiná. V první desítce jsou už dva platební systémy, které ulehčují život, ale se zábavou nesouvisí. Do stejné kategorie můžeme zařadit Uber. A najdeme tu hned tři vyloženě „tvrdé“ firmy: , a Ikea. Možná to ukazuje, že čínský spotřebitel má stále přece jen trochu jiné starosti než my zápaďané. Nachází se ve fázi „ulehčování života“ a teprve míří do fáze „zábava“.
Zábava, značky a ekonomika
Výše uvedené má i nezanedbatelné makroekonomické implikace. Ty nesouvisí s ničím menším než ekonomickým růstem. V pokrizových letech nedosahuje ekonomická expanze takové razance, jaké bychom si přáli a k tomu přidejme znatelné zhoršení tempa růstu produktivity. Příčin může být několik, ale může také být pravda, že ve skutečnosti jsou tyto problémy jen iluzí. Tu vytváří náš výše nastíněný posun směrem k novým, často zábavovým technologiím. Je totiž těžké do statistik promítnou hodnotu všech bezplatných informací, které najdeme na internetu, hodnotu nových aplikací, videí na youtube, „přátel“ v atlasu hub a tak dále. Na celou věc se tedy dá dívat tak, že jsme se s naší nijak neupadající aktivitou prostě jen přesunuli za hranice říše, které kralují měřítka jako HDP. A vše probíhá pod taktovkou řady z výše zmíněných značek.
Na takovém posunu by v principu nebylo nic špatného. Jenže určité tenze přesto budí. Pokud nám totiž někdo „statisticky“ tvrdí, že se nemáme tak dobře, jako dříve, můžeme tomu uvěřit i přesto, že tomu tak není. A ještě horší je to, že nové druhy naší ekonomicko-zábavové aktivity nesplatí dluhy. Ty jde totiž splácet pouze penězi, tudíž pouze tradičními ekonomickými aktivitami generujícími peněžní příjmy.
V neposlední řadě bych pak rád zmínil, že některé zmíněné firmy a značky patří mezi hlavní „podezřelé“ v oblasti růst monopolní, či oligopolní moci. Tato moc vede tradičně k tomu, že firmy od svých zákazníků vysávají nadměrnou rentu (i když její definice je asi stále složitější). A také bývá spojována s rostoucí příjmovou nerovností, která se ve vyspělých ekonomikách stává hodně palčivým problémem. V tuto chvíli se ale oči téměř celého světa upírají zejména na politický souboj značky „všechno je špatně a jen já, já, já a já to dáme do pořádku“ se značkou „všechno bude jako dřív“. Myslím, že bez těchto dvou značek bychom se obešli bez větších problémů.