Aktualizováno Státní rozpočet ukončil první kvartál s nejnižším přebytkem za posledních pět let. Kladné saldo státního hospodaření dosáhlo 4,7 mld. korun a bylo tak o 1 mld. vyšší než v únoru. Ve srovnání s loňským rokem, který byl výjimečný z hlediska čerpání peněz z fondů EU, došlo v hospodaření státu k výraznému propadu. Na druhou stranu, loňský rozpočet – včetně jeho závěrečného přebytku – byl opravdu nečekaně vysokým přílivem z EU silně poznamenaný a bylo jasné, že na pokračování tak masivních zdrojů už nelze spoléhat. O to více se do popředí opět dostávají daně, respektive schopnost státu je vybírat. A jak na tom tedy rozpočet z pohledu daňových příjmů je?
Vzhledem k přesunům v rámci rozpočtového určení daní (stát vs. samosprávy) je třeba se dívat na celkový výběr daní a nikoliv jen na státní rozpočet, jehož příjmy ovlivňuje i to, jak se dělí o daňové výnosy se samosprávou. Za první čtvrtletí se na daních včetně pojistného vybralo o 27 mld. korun více než loni. Nakonec pojistné je daň jako každá jiná, tak proč ho nepočítat. Největší měrou se na vyšším výběru podílelo právě zmíněné sociální pojistné, následované DHP a daní z příjmu fyzických osob. V prvním a třetím případě jde jednoznačně o výsledek vyšší zaměstnanosti a rychlejšího růstu mezd. Pokud jde o DPH (+6,5 mld., respektive 8,6 %), tak zde lze v první řadě uvést růst spotřeby domácností a zřejmě i efekt administrativních zásahů v podobě kontrolního hlášení a EET. Nakolik se přesně tyto dva nástroje na výběru DPH podepsaly, nelze zatím nijak kvantifikovat. Solidní nárůst letos zaznamenává i daň z příjmu právnických osob, kterou ovlivňuje rostoucí ziskovost tuzemských firem i menšící se prostor pro odpisy ztrát z minulých recesí.
Z hlediska plnění ve srovnání s plánem příjmová strana zaostává jen o necelých pět miliard, což není s ohledem na sezónní plnění rozpočtu problém. Samozřejmě, pokud akceptujeme schválený deficit (60 mld.) za optimální. Výdaje naproti tomu zůstávají za plánem o 24 mld., zejména díky tomu, že zatím nevyplácí žádné úroky ze státního dluhu (ty přijdou teprve na řadu v dalších měsících). Stát také zatím „uspořil“ oproti plánu na mzdách zaměstnanců veřejného sektoru a zejména pak zatím oddaluje kapitálové výdaje, včetně příspěvků do fondů dopravní infrastruktury.
Hospodaření státního rozpočtu za první tři měsíce roku vcelku odpovídá plánu, který navzdory rostoucí ekonomice a rekordní zaměstnanosti počítá s deficitem 60 mld. korun. Je přitom velmi nepravděpodobné, že by se mohl zopakovat loňský výsledek, nebo že by rozpočet skončil rok 2017 alespoň s minimálním přebytkem. Doba poklesu státního dluhu tak jednoznačně končí, a zda se k takové politice ČR ještě někdy vrátí, rozhodnou až letošní podzimní volby. Jejich tématem budou totiž nejspíše znovu daně a sociální dávky.