Americké akcie byly před současnou korekcí valuačně hodně našponované, ale zbytek světa byl valuačně vstřícnější. Podívejme se dnes na to, kam vlastně vývoj posledních dní posunul trhy celosvětově, protože tento obrázek se i kvůli rozdílům ve valuacích od toho amerického liší. A trochu času věnujme i srovnání s rokem 2016 a také zatměním zdravého rozumu, ke kterým na trhu podle všeho občas dochází
Následující graf ukazuje, jak jsou na tom akciové trhy celosvětově. Index MSCI AC WORLD je vyznačen modře a je zřejmé, že současné korekce se vyrovnají tomu, co trhy předváděly v první polovině roku 2016. Ovšem jak ukazuje žlutá křivka, tehdy mířila ziskovost obchodovaných firem dolů (probíhala takzvaná zisková recese daná zejména vývojem v energetice). V současné době se ceny akcií odpoutaly od zisků podobně, jako v roce 2016 (tudíž by měla být šance, že se k nim zase vrátí). A zisky nyní navíc dál utěšeně rostou:
Povšimněme si také několika konkrétních čísel: Zisky se od konce roku 2015 zvýšily z cca 27 dolarů na akcii na současných cca 33,5 dolarů na akcii – tedy asi o čtvrtinu. Index MSCI začínal cca na 410 bodech a před současnou korekcí se nacházel na úrovni 550 bodů – tedy asi o 34 %. To znamená, že 25 procentních bodů z těchto 34 bylo „dodáno“ růstem ziskovosti a zbytek (cca 10 procentních bodů) růstem valuací. V USA se valuace za stejné období zvýšily dvojnásobně.
Nyní po několika oslabeních se MSCI AC World pohybuje kolem úrovně 510 bodů, jeho posílení oproti počátku roku 2016 tak dosahuje asi čtvrtiny a tudíž odpovídá růstu zisků. Jinak řečeno, globální trhy se nyní obchodují zhruba za stejné násobky, jako na počátku roku 2016. Jejich dosavadní posílení bylo dáno jen růstem zisků, což je ta nejpevnější noha, na které mohou stát. I tento pohled by tedy měl napovídat, že tu nehledíme do očí probouzejícího se medvěda. Hraje se podle mne stále o to, zda se býkovi nezavírají víčka, či spíše víka.
Zatmění úsudku
Čtenář si možná vzpomene, že první polovinu roku 2016 doprovázely značné obavy z návratu silných deflačních tlaků a pádu do recese (ta zisková skutečně přišla). Tyto obavy rozptýlila až druhá polovina roku, kdy přišla stimulační opatření v Číně a další kroky, které globální ekonomiku posunuly na trajektorii dlouho nevídaného růstu, kterého si užívá dodnes. Nyní trhy korigují kvůli úplně opačnému riziku – obav z toho, že vysoký reálný a nominální růst donutí centrální banky prudce šlápnout na brzdy. A nemohu se ubránit dojmu, že nyní hledíme na další příklad krátkozrakosti trhů.
V této epizodě se investoři nejdříve velmi radovali z daňových reforem a dalších kroků americké vlády, které by měly výrazně podpořit poptávkovou stranu ekonomiky (a možná i tu nabídkovou). Běžně by to byla skutečně dobrá zpráva, jenže nyní jsme ve stavu tenčících se zásob volných kapacit a bylo tak naprosto zřejmé (a také jsem tu o tom psal), že cenou za podobnou stimulaci bude příklon k utaženější monetární politice. Nyní k němu dochází a trhy jsou z toho nepříjemně překvapené. Jinak řečeno, doposud věřily, že lze mít mohutnou fiskální a monetární stimulaci zároveň a realita jim to současným inflačně mzdovým vývojem začala trochu vymlouvat.
V co se toto překvapení zvrtne, je stále otevřené. Já se stále držím názoru, že máme reálnou šanci na to, čemu se dá říkat ozdravná korekce (hovořím nyní zejména o vysokých amerických valuací). Pokud se tržní turbulence nedotknou reálné ekonomiky, může se vše v dobré obrátit. Významným indikátorem bude v této souvislosti index finančních podmínek, protože do něj se vývoj na akciovém trhu promítá okamžitě a tyto podmínky jsou zároveň významným tahounem ekonomiky. I na této frontě dochází k obratu, ale zatím žádná tragédie:
