Zdanění korporátních zisků má v USA svůj počátek v roce 1909. Tehdy dosahovala daňová sazba 1 %. Jak poukazuje známý ekonom Robert Shiller, během následujících zhruba padesáti let daňové sazby postupně rostly, další půl století ale došlo k opětovnému poklesu. Vrcholu bylo konkrétně dosaženo v roce 1968, kdy se sazba vyšplhala na 52,8 %. A poslední snížení provedl současný prezident Donald Trump, když kvůli jím prosazeným reformám sazba klesla z 35 % na 21 %.
Shiller tvrdí, že motivací ke zvyšování sazby daně ze zisků byly zejména války, ale samotné zavedení daně mělo jinou motivaci. V roce 1909 totiž převládl názor, že bohatství tvořené ze zisků „uniká spravedlivému zdanění“, zatímco například farmáři trpí kvůli zdanění půdy. Během první světové války došlo ke zvýšení korporátních daní i proto, že „lidé byli pobouřeni pohledem na ty, kteří zůstali doma a stávali se z nich milionáři díky ziskům vydělaným na válce“. Byla tak zavedena dočasná daň z nadměrných zisků, která se počítala ze ziskovosti převyšující předválečnou úroveň. Její sazba se pohybovala až kolem 80 %.
Daň z nadměrných zisků byla znovu zavedena během druhé světové války, a tehdy dosáhla až 95 %, zatímco běžné zisky byly zdaněny 40 %. Po válce byla daň z nadměrných zisků eliminována, ale sazby samotné neklesly. Naopak k jejich dalšímu růstu došlo během korejské války, ale po ní k žádnému výraznému poklesu nedošlo. Výsledkem celého tohoto období bylo tedy poměrně vysoké daňové zatížení korporátního sektoru. A i po současném snížení daní se sazby stále pohybují vysoko nad standardem panujícím před první světovou válkou.
Shiller v této souvislosti poukazuje na teorii, která tvrdí, že vlády využívají válek právě k tomu, aby zvyšovaly daňové zatížení. Občané jsou totiž v takových obdobích většími patrioty a vyšší je i jejich ochota dávat peníze vládě. Důvod, proč po korejské válce začaly sazby postupně klesat, je pak podle ekonoma nejasný. Jisté je každopádně to, že za Reagana klesly ze 46 % na 34 %. Podobný trend je přitom patrný i v jiných zemích navzdory tomu, že nedošlo ke snížení potřeby daňových příjmů.
„Nepropadejme pokušení vnímat Reaganovy a Trumpovy reformy jako anomálie. Spíše jde o dlouhodobý trend. Reaganovo snížení daní nebylo následujícími vládami nijak korigováno a je dost dobře možné, že to samé bude platit u daňových změn prosazených Trumpem. Je možné, že zvýšení korporátní daňové zátěže by přinesla opět až válka, která by vzburcovala veřejnost a její ochotu podstoupit nějaké oběti,“ uvažuje se na závěr svého daňového výletu do historie Shiller.
Zdroj: NYTimes