„Škody, které napáchala procyklická fiskální politika v eurozóně v letech 2010 a 2014, jsou pravděpodobně větší, než naznačují dřívější studie. Vytvořila se totiž spirála zkázy, kdy se ničím nepodložený pesimismus stal základem fiskální politiky a ta se zpětně stala zdrojem ještě většího ekonomického pesimismu. Vznikla tak hystereze dlouhodobě snižující ekonomickou aktivitu,“ tvrdí na stránkách VoxEu profesor ekonomie na INSEAD Antonio Fatás.
Euro si podle ekonoma za dobu své existence prošlo dvěma rozdílnými etapami. Prvních deset let bylo úspěchem, pak ale přišla krize a začaly se množit úvahy o tom, zda tato měna vůbec přežije. Během tohoto období se sazby dostaly až k nule a když již ECB neměla prostor k další stimulaci, „všechny oči se otočily k fiskální politice.“ Ta působila během prvních dvou let krize proticyklicky, jenže pak přišlo fiskální utahování, které prohloubilo ekonomický útlum.
„Blanchard a Leigh přišli v roce 2013 s analýzou, která přesvědčivě ukázala, že během fiskální konsolidace v letech 2010 a 2011 fungovaly vysoké multiplikátory, jejichž výši ale politici podcenili. Já jsem spolu s Larry Summersem v naší dubnové studii ukázal, že ničivé efekty této politiky přetrvávají a produkt je stále tažen dolů popsanou fiskální konsolidací. Vzniklá hystereze tedy změnila procyklickou politiku v permanentní jizvy na ekonomické aktivitě,“ tvrdí Fatás.
Jak bylo zmíněno, příčinou tohoto efektu je vršící se pesimismus, který zpočátku pramení z chyby v ekonomické politice a pak se začíná šířit a zpětně ovlivňovat fiskální politiku. Fatás to tvrdí na základě analýzy vývoje konkrétních rozpočtových kroků provedených v pokrizových letech v eurozóně. Na počátku celého procesu jsou ničím nepodložené nízké odhady potenciálního růstu ekonomiky a následně obavy z dluhové spirály. Politici proto přikročí k fiskálnímu utahování, které kvůli nečekaně vysokým multiplikátorům sníží produkt více, než se čekalo. Následně dochází k dalšímu snižování odhadovaného potenciálního produktu a spirála se roztáčí stále rychleji.
Fatás dodává, že popsaná dynamika může být pro eurozónu specifická v době, kdy procházela krizí a sazby se následně dostaly až na nulu. „Jenže i když podobné události mohou být jen výjimečné, dopadají velmi citlivě na produkt a dluhy a následně i na politickou podporu eura. Právě v takových chvílích se testuje životaschopnost měnové unie a ne během období ekonomické expanze. Měli bychom tedy uznat, že eurozóna někdy potřebuje systém, který umožní provádět agresivní monetární a fiskální politiku.“
Zdroj: VoxEu