Ideální investice nese vysoký výnos a její hodnota setrvale roste. Investorovi tak nehrozí, že by na ní mohl prodělat. Bohužel takových investic se za profesní život mnoho nepovede. V naprosté většině případů platí, že vyšší výnos nese vyšší riziko, a tedy nerovnoměrný vývoj hodnoty investic. Investor tak může snadno prodělat, neboť šance, že prodá se ztrátou, s kolísavostí hodnoty investice roste.
Volatilitu například u akcií ovlivňují vnitřní a vnější vlivy. Ty vnitřní se týkají hospodaření společnosti, kvality managementu, oboru podnikání či byznys plánu. Investor se proti nim může pojistit tím, že své portfolio diverzifikuje mezi více akciových titulů a sníží tak závislost například na kvalitě jednotlivého manažera. U vnějších faktorů, jako jsou hospodářský cyklus, regulace či globální politika, je diverzifikace složitější. Lze převážit sektory, kterých se například přímo netýkají obchodní války, anebo vsadit na regiony, které mají lepší potenciál růstu. Ani jedno z těchto řešení ale není zdaleka perfektní.
Příkladem může být náš region, východní část EU. Řada zemí si zde uchovala vlastní měnu, a tím i samostatnou měnovou politiku. Navíc nadále funguje konvergenční příběh o vyrovnávání hospodářské úrovně v rámci Unie, a tedy vyšším růstu ve východních ekonomikách. V době, kdy ECB drží úrokové sazby, potažmo ziskovost bank eurozóny nízko, se jasným kandidátem na investice stal finanční sektor zemí sdílejících unijní regulaci, které se ale těší vyšším sazbám i ekonomickému růstu.
Krutá realita
Jednoduchá myšlenka ovšem v praxi naráží na složitější realitu. Finanční společnosti jsou v posledních letech častým terčem zvyšování daní a regulace nakládání s vlastními zdroji. Nejedna národní vláda (nejen v našem regionu) se po finanční krizi rozhodla vylepšit rozpočtovou bilanci vyšším zdaněním sektorů, kde typicky dominují velké firmy, jako jsou právě banky či telekomunikace a energetika. V některých zemích pak investice do bank utrpěly kvůli zpřísňující se regulaci – polský dohled nad bankovním trhem de facto diktuje maximální povolenou dividendu a ČNB drží kapitál velkých českých bank vysoko nad poměry v eurozóně.
Polské banky jsou kromě sektorové daně a zásahů regulátora navíc i terčem nefinančních vládních zásahů. Současná vláda razí heslo „repolonizace“, tedy zvýšení podílu bank v polském vlastnictví, což v praxi znamená bank ovládaných státem. Ten nyní ovládá tři ze sedmi největších polských bank (zhruba 60 % polského bankovního indexu), jejichž akciemi často mávají spekulace o případných dalších fúzích či účasti na záchraně jiných státem ovládaných firem. Není tedy divu, že ač polské banky v posledních pěti letech překonávají výkonnost bank eurozóny, o nějaké slušné míře výnosu pro akcionáře nemůže být řeč. Drobnou útěchou je, že situace je nedobrá kontinuálně a za poslední roky se ji investoři naučili ve svých očekáváních zohledňovat.
Rumunský vánoční dárek
To se bohužel nedá říci o rumunském „vánočním dárku“. Tamní vláda ještě předtím, než globální témata poslala koncem prosince do kolen světové trhy, vytvořila perfektní lokální bouři, která smetla ceny akcií nejen v Rumunsku. Stávající vláda nikdy neměla pověst investorům nakloněné, navíc i v době ekonomického růstu hospodařila s deficity atakujícími 3 % HDP a rozpočet na letošní rok hrozil tuto hranici prolomit. Prosincový soubor opatření mířících na energetický, bankovní a penzijní sektor přesto trhy překvapil. Pro banky bylo zásadní progresivní zdanění aktiv v návaznosti na mezibankovní sazbu.
Mezibankovní sazba zjednodušeně odráží úrokovou politiku centrální banky a vzájemnou důvěru mezi bankami, bez větší vazby na marži bank. Pokud se centrální banka rozhodne zvýšit svou sazbu, povede to přes vládní vzoreček ke zvýšení sazby daně z bankovních aktiv. Progrese je navíc tak silná, že při zvýšení ze současných sazeb si stát bude brát 60 % zvýšení.
Šéf vládní strany daň nazval „daní z chamtivosti“ – zda a kdo je chamtivý, je ovšem při bližším pohledu minimálně sporné: v případě dvou obchodovaných bank BRD a Transilvania by daň ve 3Q 18 znamenala výběr 128 %, resp. 234 % reportovaného čistého zisku.
Akciový trh reagoval výprodejem, nejvíce zasažené banky se propadly o více než pětinu během pár hodin a zasaženy byly i mezinárodní banky v Rumunsku působící jako , či . Nelze očekávat, že takový zásah nechají banky bez reakce a budou dále poskytovat klientům v nezměněné míře (nyní již ztrátové) úvěry. Naopak lze očekávat výrazné zdražení úvěrů pro firmy i domácnosti a zároveň jejich nižší dostupnost se všemi důsledky pro reálnou ekonomiku.
Investorská rizika v celém regionu
Podobné náhlé kroky vlád zvyšují investorská rizika a nutně se odrazí v požadovaném výnosu i ochotě vůbec v zemi či regionu investovat. Slabou útěchou nám může být, že nedaleké Turecko a Rusko připravují investorům v posledních letech ještě svízelnější momenty. Sousedova chcíplá koza však nevylepší šance na ideální investici v našem regionu.
Autor textu: Miroslav Adamovič
